Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2453/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně

ze dne 12. prosince 2006, č. j. -79, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. ledna 2006, č. j. -59, ve výroku zamítajícím žalobu v části, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 182.745,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení z částky 246.000,- Kč od 1. 12. 2002 do zaplacení, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle

, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod uvedený v , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ); při úvahách o přípustnosti dovolání podle proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Bez významu jsou tudíž výhrady, jimiž žalobce sice brojí proti právnímu posouzení věci (konkrétně proti závěru, že jeho právo na vrácení půjčky je promlčeno), nicméně jsou založeny výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Konkrétně jde o výtku, že odvolací soud nevzal v potaz, že se účastníci dohodli, že pokud uzavřou manželství, nebude žalobce po žalované požadovat vrácení peněz určených na pořízení společného bydlení (tedy že došlo ke sjednání odkládací podmínky). Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Uvedenou námitkou žalobce ve skutečnosti nebrojí proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá svůj – od závěru odvolacího soudu odlišný – skutkový závěr, na jehož podkladě pak také dospívá k odlišném právnímu posouzení věci, že jeho právo na vrácení půjčky není promlčeno, neboť promlčecí doba začala běžet teprve po marném uplynutí odkládací podmínky (tj. po partnerském rozchodu účastníků v září 2002). Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod uvedený v nemůže přípustnost dovolání v dané věci založit.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalobce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že odvolací soud nevyslechl všechny jím navrhované svědky, a že s odůvodněním, že jde o nepřípustnou novotu v systému neúplné apelace, v odvolacím řízení neprovedl důkaz, kterým chtěl prokázat, že žalovaná dluh uznala. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází do úvahy toliko v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však uvedené námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a nelze tak jimi založit přípustnost dovolání.

Námitkou že soudci odvolacího soudu byli při rozhodování dané věci podjati, neboť dříve působili na soudu prvního stupně, žalobce vytýká zmatečnost řízení z důvodu uvedeného v Jak vyplývá z doslovného znění , je dovolací soud oprávněn zabývat se zmatečností podle pouze tehdy, je-li dovolání v dané věci přípustné; sama o sobě tato vada přípustnost dovolání nemůže založit. K nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (srov. a násl. ).

Způsobilý dovolací důvod uvedený v vystihl žalobce pouze námitkou, že odvolací soud pochybil, pokud zjištěný skutkový stav nepoměřoval ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že „sama žalovaná ve svých podáních připustila, že z její strany se jedná o bezdůvodné obohacení“. V posuzovaném případě vycházel odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) ze zjištění, že žalobce žalované půjčil 246.000,- Kč, aby mohla A. N. poskytnout odstupné za převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Uvěřil přitom skutkové verzi uváděné žalobcem jak v žalobě, tak po celou dobu řízení, a neuvěřil tvrzení žalované, že si od žalobce 246.000,- Kč nepůjčila, nýbrž že žalobce tuto částku investoval do budoucího společného bydlení. Jestliže tedy odvolací soud na podkladě zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o půjčce a žalobce žalované poskytl částku 246.000,- Kč na základě této smlouvy, nemohl věc poměřovat ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Žalobce totiž netvrdil a v řízení nebylo ani zjištěno, že by smlouva o půjčce byla neplatným právním úkonem nebo že by tento právní důvod plnění následně odpadl (partnerským rozchodem účastníků, resp. zrušením jejich společné domácnosti, nemohl právní důvod plnění, tj. smlouva o půjčce zaniknout). Jinak řečeno, bylo-li plněno podle platné smlouvy, nemohlo být poskytnuté plnění bez dalšího bezdůvodným obohacením (srov. předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení uvedené v obč. zák.). Rozhodnutí odvolacího soudu tak není v rozporu s hmotným právem.

Přípustné není ani dovolání žalobce proti výroku o nákladech řízení, neboť dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, nepřipouští (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224

odst. 1, a za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu