Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3405/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

29. března 2007, č. j. -108, kterým byl v odvoláním napadeném rozsahu potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2006, č. j.

-88, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií  po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Přestože žalovaná v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle ; podstatu jejích dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí, a zda o ně může opřít svá skutková zjištění

(tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je nadále přesvědčena, že v řízení prokázala, že se s žalobcem dohodla, že mu za zhotovení střešního pláště na garáži zaplatí (a to včetně materiálu) maximálně 70.000,- Kč, a tuto částku také řádně na podkladě zálohové faktury uhradila. Vytýká soudům, že věrohodnou shledaly skutkovou verzi žalobce, přestože jeho tvrzení nebyla konsistentní a nekorespondovala se svědeckou výpovědí Z. V., a že neuvěřily jejímu tvrzení, že smluvenou cenu díla zcela uhradila a že Z. V. zmocnila výhradně k tomu, aby dohlédl na kvalitu prováděných prací, nikoli však k tomu, aby namísto ní jednal s dodavateli. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že ponechal bez odezvy, že žalobce při sjednávání zakázky nevystavil písemné potvrzení o přijetí objednávky, čímž ji jako spotřebitele poškodil, neboť se dostala do důkazní nouze co se týče ujednání o ceně. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobci sjednanou cenu díla nedluží.

Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod uvedený v nelze v případě dovolání přípustného podle použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

K dovolacímu přezkumu byla předestřena rovněž otázka, zda žalobou uplatněný výkon práva na plnění podle smlouvy o dílo je v daném případě v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.; v této souvislosti žalovaná zdůrazňuje, že se „stala obětí své důvěry v dané slovo“ a že „má nyní pykat za to, že se ničeho protiprávního nedopustila, ale měla předjímat, že v případě sporu bude těžko prokazovat obsah ústních jednání“. Touto otázkou se však odvolací soud nezabýval, a to zjevně proto, že okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že výkon práva žalobce je

v rozporu s dobrými mravy, nebyly žalovanou v řízení tvrzeny, natož prokázány. Jestliže odvolací soud zjištěný skutkový stav ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák. nepoměřoval a žádný závěr v tomto směru neučinil, nemůže být  logicky vzato ani podroben dovolacímu přezkumu. Krom toho řešení otázky aplikovatelnosti § 3 odst. 1 obč. zák. postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, a nebylo by tudíž ani způsobilé založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí

od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. podal Nejvyšší soud opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne

16. 3. 2005, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a dovolací soud  je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2009

JUDr. Ivana  Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu