Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
FF844DD91295502FC1257A4E0065BAD5.html
HTML · 18.23 KB
No categories available
26 Cdo 3445/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2006, č.j. 13 C 133/2005 -69, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, v prvním nadzemním podlaží domu č.p. 764 v P., (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) a vyklizený jej předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že matka žalované M. Č., byla společně s J. Č. a J. P. uvedena jako uživatelka předmětného bytu v listin ě ze dne 16. 1. 1968 označené jako „pasport bytu“, že dle evidenčního listu ze dne 13. 3. 1994 žila v předmětném bytě pouze M. Č. a J. Č., že K. Č. (žalovaná) je uvedena jako osoba bydlící v bytě pouze v předchozím evidenčním listu, který byl vystaven Obvodním podnikem bytového hospodářství v P., a že M. Č. byla hospitalizována v Ústřední vojenské nemocnici nepřetržitě od 8. 12. 2004 až do dne úmrtí dne 22. 1. 2005. Z dalších provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků, žijících v předmětném domě a poštovních doručovatelek, docházejících jak k zemřelé nájemkyni, tak k žalované, vzal za prokázáno, že M. Č. v předmětném bytě bydlela před svojí smrtí sama; v rámci hodnocení svědeckých výpovědí rovněž zdůvodnil, proč výpovědím dalších svědků neuvěřil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že M. Č. svědčilo právo nájmu k předmětnému bytu, a že žalovaná nežila se zemřelou nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti v předmětném bytě. Dospěl k závěru, že na žalovanou nepřešlo právo nájmu bytu podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák. “); žaloba na vyklizení je proto důvodná.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, č.j. 69 Co 75/2007 -91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně a shledal jeho rozsudek věcně správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), a jako dovolací důvod uplatnila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. ] a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. ]. Dle dovolatelky „má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam i přes skutečnost, že obdobné případy již byly nejvyšším soudem ČR projednávány, neboť pokud soudy jsou ve smyslu Ústav y povinny poskytovat mimo jiné ochranu právům, pak by toto ustanovení měly mít na mysli i v případě, kdy rozhodují o právu jednotlivce na bydlení“. Namítá, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, a že odvolací soud posoudil právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů a odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2002, sp.zn. 26 Cdo 463/2000 , ve kterém vyslovil názor, že smrt původního nájemníka v léčebném zařízení netvoří bez dalšího překážku existence trvalého soužití v den smrti. Dovolatelka zpochybňuje pravdivost svědeckých výpovědí a vyjadřuje přesvědčení, že soud při hodnocení svědeckých výpovědí vycházel pouze z části výpovědí a nehodnotil je jako celek, ačkoliv z nich vyplynuly okolnosti, které byly pro rozhodnutí zásadní. Namítá, že z provedeného dokazování vyplynulo, že to byla právě ona, která se o matku v posledních dnech jejího života starala, zajišťovala veškeré náležitosti před i po smrti své matky a docházela za ní pravidelně do nemocnice. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nenavrhla důkaz, který by prokázal to, že z bytu matky telefonovala na záchrannou službu, přestože z protokolu o jednání ze dne 5. 12. 2005 vyplývá, že navrhla provést důkaz výpisem hovorů z telefonní linky č. 233 324 554, ze které mělo být na záchrannou službu voláno. Dovolatelka má za to, že šlo o stěžejní důkaz a dovozuje, že pokud z předmětného bytu telefonovala, pak v tomto bytě musela se svou matkou pobývat. Rovněž vyjadřuje přesvědčení, že tímto postupem došlo k hrubému porušení jejího práva a k situaci, že odůvodnění rozsudku je v extrémním nesouladu se skutečností. Dále namítá, že soud se nezabýval tím, zda žila ve společné domácnosti se svou matkou v den její smrti, ale místo toho posuzoval, zda je prokázaná její přítomnost před tímto dnem a uvádí, že tato skutečnost je pro posouzení věci nerozhodná. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání mimo jiné uvádí, že podané dovolání není dle jeho názoru přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že je daná problematika již řešena v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, má žalobce za to, že dovolání není v tomto směru přípustné a navrhuje, aby soud dovolání v celém rozsahu zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. o.s.ř. ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. o.s.ř.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. , z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ).
Právě takovéto nepřípustné dovolací důvody obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , podle obsahu dovolání především zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu, námitkami směřujícími proti skutkovému (nikoliv právnímu, jak se mylně domnívá dovolatelka) závěru odvolacího soudu o neexistenci společné domácnosti mezi ní a její matkou M. Č., resp. proti skutkovým zjištěním o charakteru jejich soužití v předmětném bytě. Její námitky jsou tak zejména námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího soužití s M. Č. - nájemkyní bytu, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. o.s.ř. – přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení (241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ); k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. nezakládá.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 , § 146 odst. 2 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 7 písm. d/ ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 , § 15 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 , § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 , § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. )
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne ………… 2009
V Brně dne 10. června 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu