Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3445/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2006, č.j. -69, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, v prvním nadzemním podlaží domu č.p. 764 v P., (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) a vyklizený jej předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že matka žalované M. Č., byla společně s J. Č. a J. P. uvedena jako uživatelka předmětného bytu v ě ze dne 16. 1. 1968 označené jako „pasport bytu“, že dle evidenčního listu ze dne 13. 3. 1994 žila v předmětném bytě pouze M. Č. a J. Č., že K. Č. (žalovaná) je uvedena jako osoba bydlící v bytě pouze v předchozím evidenčním listu, který byl vystaven Obvodním podnikem bytového hospodářství v P., a že M. Č. byla hospitalizována v Ústřední vojenské nemocnici nepřetržitě od 8. 12. 2004 až do dne úmrtí dne 22. 1. 2005. Z dalších provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků, žijících v předmětném domě a poštovních doručovatelek, docházejících jak k zemřelé nájemkyni, tak k žalované, vzal za prokázáno, že M. Č. v předmětném bytě bydlela před svojí smrtí sama; v rámci hodnocení svědeckých výpovědí rovněž zdůvodnil, proč výpovědím dalších svědků neuvěřil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že M. Č. svědčilo právo nájmu k předmětnému bytu, a že žalovaná nežila se zemřelou nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti v předmětném bytě. Dospěl k závěru, že na žalovanou nepřešlo právo nájmu bytu podle v tehdy platném znění, tj. ve znění účinném před novelou provedenou (dále jen „ “); žaloba na vyklizení je proto důvodná.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, č.j. -91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně a shledal jeho rozsudek věcně správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a jako dovolací důvod uplatnila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ] a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Dle dovolatelky „má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam i přes skutečnost, že obdobné případy již byly nejvyšším soudem ČR projednávány, neboť pokud soudy jsou ve smyslu y povinny poskytovat mimo jiné ochranu právům, pak by toto ustanovení měly mít na mysli i v případě, kdy rozhodují o právu jednotlivce na bydlení“. Namítá, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, a že odvolací soud posoudil právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů a odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2002, sp.zn. , ve kterém vyslovil názor, že smrt původního nájemníka v léčebném zařízení netvoří bez dalšího překážku existence trvalého soužití v den smrti. Dovolatelka zpochybňuje pravdivost svědeckých výpovědí a vyjadřuje přesvědčení, že soud při hodnocení svědeckých výpovědí vycházel pouze z části výpovědí a nehodnotil je jako celek, ačkoliv z nich vyplynuly okolnosti, které byly pro rozhodnutí zásadní. Namítá, že z provedeného dokazování vyplynulo, že to byla právě ona, která se o matku v posledních dnech jejího života starala, zajišťovala veškeré náležitosti před i po smrti své matky a docházela za ní pravidelně do nemocnice. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nenavrhla důkaz, který by prokázal to, že z bytu matky telefonovala na záchrannou službu, přestože z protokolu o jednání ze dne 5. 12. 2005 vyplývá, že navrhla provést důkaz výpisem hovorů z telefonní linky č. 233 324 554, ze které mělo být na záchrannou službu voláno. Dovolatelka má za to, že šlo o stěžejní důkaz a dovozuje, že pokud z předmětného bytu telefonovala, pak v tomto bytě musela se svou matkou pobývat. Rovněž vyjadřuje přesvědčení, že tímto postupem došlo k hrubému porušení jejího práva a k situaci, že odůvodnění rozsudku je v extrémním nesouladu se skutečností. Dále namítá, že soud se nezabýval tím, zda žila ve společné domácnosti se svou matkou v den její smrti, ale místo toho posuzoval, zda je prokázaná její  přítomnost před tímto dnem a uvádí, že tato skutečnost je pro posouzení věci nerozhodná. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání mimo jiné uvádí, že podané dovolání není dle jeho názoru přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že je daná problematika již řešena v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, má žalobce za to, že dovolání není v tomto směru přípustné a navrhuje, aby soud dovolání v celém rozsahu zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (241a odst. 2 písm. a/ ).

Právě takovéto nepřípustné dovolací důvody obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje rovněž dovolací důvod podle , podle obsahu dovolání především zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu, námitkami směřujícími proti skutkovému (nikoliv právnímu, jak se mylně domnívá dovolatelka) závěru odvolacího soudu o neexistenci společné domácnosti mezi ní a její matkou M. Č., resp. proti skutkovým zjištěním o charakteru jejich soužití v předmětném bytě. Její námitky jsou tak zejména námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího soužití s M. Č. - nájemkyní bytu, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle nebo b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení (241a odst. 2 písm. a/ ); k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů),  a z částky 342,- Kč představující 19% DPH ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne ………… 2009

V Brně dne 10. června 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu