Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3770/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 10. května 2005, č.j. -143, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.750,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 11. 5. 1997 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu co do částky 12.900,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 11. 5. 1997 do zaplacení (výrok II.), řízení do částky 83.550,- Kč zastavil (výrok III.), a výroky IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. května 2007, č.j. -193, rozsudek okresního soudu v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.375,- Kč s příslušenstvím (shora cit. úrokem z prodlení) potvrdil (výrok I.), a ve zbývající části téhož výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.375,- Kč s týmž příslušenstvím, změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II.); akcesorickými výroky III. až VI. pak odvolací soud rozhodlo náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání žalovaného proti meritornímu výroku I. rozsudku krajského soudu, jímž byla potvrzena shora cit. část výroku I. rozsudku okresního soudu ve věci samé, není přípustné podle b) , a nebylo shledáno přípustným ani podle

, neboť rozhodnutí odvolacího soudu a v něm řešená právní otázka nevykazuje judikatorní přesah a při skutkovém stavu, jak byl zjištěn nalézacím soudem, resp. soudem odvolacím, není možno ani uzavřít, že by rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem (srovnej závěry vyslovené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. , či ze dne 20. března 2001, sp. zn. , popř. v rozsudku ze dne 15. června 1999, sp. zn. ,  v rozsudku ze dne 12. července 2001, sp. zn. , v rozsudku ze dne 31. března 2005,   sp. zn. , a ze dne 28. února 2008, sp. zn. ; odkazuje-li dovolatel na právní závěr „v rozhodnutí SR č. 7/2001, Nejvyšší soud, “, je z obsahu tohoto judikátu zjevné, že je souladný s výše cit. konstantní judikaturou a že dovolatel mylně na něj odkazuje stran podpory své dovolací argumentace; rovněž nevyužitelný je další dovolatelův odkaz na „stanovisko Cpj 39/88“, v němž je řešena otázka právního důsledku při neplatnosti smlouvy o zhotovení věci, nikoliv užívání mobilie bez právního důvodu). Kromě toho namítá-li žalovaný ve svém dovolání, že „soud prvého stupně se nesprávně vypořádal se zjišťováním rozsahu vydání bezdůvodného obohacení a výši peněžití náhrady...“, opomíjí zcela, že dovolání podle je přípustné výhradně k řešení otázek právních, a že uplatnění dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním ( ) je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud – za podmínky, že dospěje k závěru o přípustnosti dovolání – povinen převzít skutkový stav, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem, neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2009

JUDr. Karel  P o d o l k a, v. r.

předseda senátu