Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2132/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, č. j. -47, zamítl žalobu na náhradu škody způsobené exhalacemi na lesních porostech ve výši 26.060,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o zproštění povinnosti znalce vypracovat znalecký posudek s tím, že žalovaný neunesl důkazní břemeno a neprokázal žalobou uplatněný nárok. Usnesením ze dne 29. 4. 2005, č. j. -100, Krajský soud v Brně tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že řízení bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud zamítl žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene, aniž žalobce poučil ve smyslu

Krajský soud v Brně rozsudkem ze 27. 2. 2008, č. j. -156, k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 24. 10. 2006, č. j. -141, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26.060,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že žalovaná odpovídá podle § 420a obč. zák. za škodu na lesních porostech, která v roce 1992 vznikla v důsledku její provozní činnosti působením toxických látek. Vycházeje ze znaleckého posudku Dr. Ing. R. N. a znaleckého posudku Prof. Ing. R. M., CSc., a posudku konzultanta RNDr. P. H., provedeného v řízení jako důkaz u, určil soud výši škody na základě metodiky opírající se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a které odůvodňuje podle ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda je možné stanovit pro právní posouzení příčinné souvislosti mezi škodou a jednáním žalovaného jako rozhodující skutkovou okolnost jenom to, že žalovaný je jedním z mnoha možných znečišťovatelů ovzduší. Domnívá se, že žalobce neprokázal vznik škody a její výši ani příčinnou souvislost, neboť rozptylovou studii, referenční body ani znalecký posudek nelze považovat za dostatečné podklady pro zjištění škody a její výše. Nebyly rovněž zohledněny další faktory jako provoz automobilismu, emise produkované domácnostmi, existence meteorologických a klimatických neodvratitelných událostí. Žalobce rovněž neprokázal, jakou hodnotu by měl jím spravovaný majetek, kdyby neexistovala provozní činnost žalovaného. Dovolatelka má dále za to, že vstupní údaje matematického modelu nejsou vhledem ke zjednodušením použitým v Gaussově matematickém modelu přesné a vylučují tak exaktnost výstupů  a metodiku k uplatnění náhrady škody lze použít pouze k rozpočtu škody na co nejvíce subjektů a její pomocí tak nelze prokázat příčinnou souvislost mezi činností jednotlivých emitentů v daném čase a místě a skutečnou škodou na konkrétním majetku, za níž nesou odpovědnost. Proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; i když mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu, není naplněna podmínka přípustnosti dovolání podle ustanovení , neboť ke zrušení rozhodnutí došlo pro procesní vadu a soud prvního stupně znovu rozhodoval ve věci samé, aniž byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu (nejde tedy o tzv. skrytou diformitu). Přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení   , podle něhož je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Otázka vztahu příčinné souvislosti nepříznivého působení provozní činností produkovaných exhalací na lesní porosty v případě jednoho z mnoha znečišťovatelů ovzduší a způsobu stanovení výše škody byla již dovolacím soudem na obdobném skutkovém základě řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , publikovaném pod C 924 v Souboru rozhodnutí NS ČR, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“) či v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , publikovaném pod C 3276 tamtéž, a rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. , publikovaném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004. Řešení podmínek odpovědnosti žalované za škodu a způsob zjištění výše škody odvolacím soudem tedy odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu k této otázce. Jestliže pak dovolatelka zpochybňuje závěr soudu, že byl prokázán vznik a výše škody a vztah příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a provozní činností, jde o výhrady k otázkám skutkovým (srov. rozsudek NS ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod C 1025); námitky dovolatelky proti správnosti údajů, s nimiž pracuje znalecký posudek, vůči hodnocení důkazů odvolacím soudem a zjištění skutkového stavu nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, neboť nesměřují proti správnosti právního posouzení věci, nýbrž je jimi uplatňován dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž  - jak vyplývá z dikce - lze uplatnit pouze v případě, je-li dovolání přípustné podle a b)

Je tedy zřejmé, že nemá-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , není dovolání proti němu podle přípustné, a dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,   , a za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu