Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1870/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č.j. -35, zrušil právo společného nájmu účastníků k „družstevnímu bytu č. 6/C, o velikosti 3+1 s předsíní, WC, koupelnou, balkonem, lodžií, terasou, komorou

a sklípkem, ve 2. podlaží domu č.p. 803 v K. IV“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že další nájemkyní bytu bude žalobkyně jako členka družstva, a uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, č.j. -57, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl  o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že za trvání manželství účastníků podal žalovaný dne 3. 7. 1990 u SBD K. (dále též „D.“) přihlášku za člena družstva, že ke dni 24. 6. 1991 uhradili účastníci členský podíl v D., které jim na základě zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu odevzdalo předmětný byt do užívání, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 16. 6. 2005, že nezletilá dcera účastníků byla na základě schválené dohody rodičů svěřena do jejich společné péče, že s účastníky žije ve společné domácnosti rovněž zletilá dcera žalobkyně M. B., že u soudu prvního stupně je  vedeno řízení týkající se vypořádání SJM, jehož součástí je i vypořádání hodnoty členského podílu v D., že po rozvodu manželství se účastníci nedohodli o zrušení práva společného nájmu bytu, a že ani jeden z nich nemá možnost jiného bydlení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jsou naplněny předpoklady pro zrušení společného nájmu účastníků k předmětnému bytu podle ve znění účinném po novele provedené (dále jen „“), a že výlučným nájemcem a členem družstva má být určena žalobkyně, v jejíž prospěch svědčí zákonné hledisko zájmu nezletilé dcery účastníků (D. se k otázce dalšího nájmu bytu nevyjádřilo), a která  byt lépe využije, když v něm bude žít rovněž s vlastní zletilou dcerou. Tato hlediska podle názoru odvolacího soudu převažují nad dalšími okolnostmi (nad tím, který z účastníků podal přihlášku do družstva, jak se podílí na platbách spojených s užíváním bytu a jak velkou částkou disponuje pro případ finančního vyrovnání). Přisvědčil soudu prvního stupně, pokud  podle věty druhé vázal povinnost žalovaného k vyklizení bytu na zajištění náhradního bytu, neboť nebyly shledány  důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by mu mělo být přiznáno pouze náhradní ubytování.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí se „odchyluje od obvyklého řešení právních otázek spojených s rozhodováním o tom, komu z účastníků má být přikázán byt do výlučného nájmu“, především od závěrů uvedených v „R NS ČR , neboť nepřihlíží ke všem pro rozhodnutí důležitým okolnostem“. Uvádí, že odvolací soud nadřazuje zájmy zletilého dítěte žalobkyně (ačkoliv nejde

o zákonné hledisko ve smyslu ) nad ostatní právně významné okolnosti, jako jsou jeho zásluhy o získání bytu, to, že hradí veškeré náklady spojené s bydlením, jakož i příčiny rozvratu manželství účastníků, které spočívají na straně žalobkyně. Namítá, že odvolací soud měl přihlédnout zejména k zájmu nezletilé dcery účastníků, která byla svěřena do jejich společné péče. Dovolatel má za to, že pokud odvolací soud všechny tyto rozhodné okolnosti nevyhodnotil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka není otázkou zásadního právního významu. Zpochybnila dovolací námitky žalovaného, ztotožnila se s právním posouzením věci  odvolacím soudem a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, neboť  rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

V projednávané věci dovolatel zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu

o tom, který z účastníků (rozvedených manželů) má byt určen dalším nájemcem předmětného bytu ( ).

Výklad uvedeného ustanovení se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení těchto otázek neodchýlil. Soudní praxe (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999) je jednotná v tom, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle zákonných hledisek (zájem nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele) soudy – ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí – podle okolností konkrétního případu přihlížejí jako k dalším právně významným hlediskům zejména k sociálním a majetkovým poměrům účastníků, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil

o získání bytu, k účelnému využití bytu, apod.

V rozsudku ze dne 24. 10. 2006, sp.zn. , na který dovolatel zřejmě odkazuje, Nejvyšší soud dovodil, že výklad ustanovení , 3 pro určení dalšího nájemce bytu a člena družstva, lze mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že určení hypotézy, k němuž soud takto v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu tehdy, jestliže vymezené skutečnosti nebo kritéria hypotéza normy ve skutečnosti nepředjímá (jsou jí irelevantní nebo dokonce s ní obsahově či účelem nesouladné) nebo jsou ve svém souhrnu objektivně neúplné (jiné, rovněž relevantní, byly opomenuty), případně tehdy, když význam, s nímž je jednotlivě soud spojil, je logicky nebo věcně neudržitelný; pouhá možnost odlišného hodnocení jejich významu nepostačí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ).

O takový případ se však v souzené věci nejedná. Odvolací soud hodnotil

a přihlédl vedle zákonného hlediska zájmu nezletilého dítěte účastníků (když druhé zákonné hledisko nebylo využitelné) též k možnosti účelného využití předmětného bytu, který bude nadále užíván třemi osobami. Ze zjištěného okruhu okolností zvolil ta hlediska, která jsou považována ustálenou soudní praxí za relevantní, a současně vyložil, kterým hlediskům dal přednost a proč. Nejvyšší soud neshledal důvody, pro které by právní posouzení dané věci ve smyslu bylo nesprávné.

Z toho, jak se obecně správná východiska užitá odvolacím soudem prosadila v konkrétní věci (tedy která ze zkoumaných hledisek měl soud v daném případě – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu věci – za převažující), na zásadní právní význam rozhodnutí usuzovat nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp.zn. , a usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2001, pod pořadovým číslem 6, jakož i usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp.zn. , uveřejněné pod C 1357 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného

k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů)

a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 342,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. června 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu