Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3958/2007

ROZSUDEK

I.     Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, č.j. -137, přivolil k výpovědi z nájmu 1. žalované k bytu č. 3 o velikosti 2+1, 3. kategorie, ve 2. podlaží domu č.p. 822 v P., v ulici V. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a uložil žalované vyklidit byt do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty po zajištění přístřeší; vůči původně též žalovanému R. B.  žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobkyně má ve správě předmětný dům (ve vlastnictví hlavního města P.), že žalovaná užívala předmětný byt nejprve se svojí babičkou V. U., původní nájemkyní bytu, která zemřela dne 8. 11. 1999, že žalobkyně uznala přechod nájmu bytu na žalovanou, která byla v té době vdaná, že se svým manželem (původně 2. žalovaným) však společnou domácnost nevedla, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 9. 3. 2002 a nezletilé děti byly svěřeny do výchovy žalované, že R. B., který dne 20. 6. 2003 uzavřel manželství s K. B. (s níž taktéž společnou domácnost nevedl) bydlí od června 2003 v pronajatém bytě o velikosti 3+1 v P., na ulici R. (dále jen „byt v R.“),  že v průběhu roku 2004 začaly bydlet v bytě v R. děti žalovaných a později i žalovaná, že jedna místnost v předmětném bytě, resp. jedna její stěna je napadena plísní a opadává omítka, že na nevyhovující stav bytu si 1. žalovaná stěžovala u společnosti A. spol. s r.o., správce předmětného domu, a to naposledy v roce 2002 v souvislosti se zvlhnutím zdi způsobeným sprchovým koutem v sousedním bytě, jenž byl sice zbudován bez stavebního povolení, následně 17. 11. 2002 však byly provedené stavební úpravy zkolaudovány. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný výpovědní důvod podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „“) byl naplněn, neboť žalovaná předmětný neužívá, aniž by jí v tom bránil vážný důvod. Konstatoval,  že byt jako celek (s výjimkou jedné místnosti) není neobyvatelný,  a že 1. žalovaná měla nejméně od roku 2003, resp. 2004 možnost nahlásit závady  pronajímateli, což však neučinila, z čehož lze dovodit, že neměla potřebu předmětný byt užívat, neboť obývala byt v R. ulici. Další uplatněné výpovědní důvody, a to podle , a g) (jež měla žalovaná naplnit tím, že pronajala byt bez souhlasu pronajímatele třetí osobě a měla dva byty) podle názoru soudu prvního stupně dány nebyly. Protože neshledal důvody pro zamítnutí žaloby na základě ustanovení , žalobě vůči žalované vyhověl. Vůči původně 2. žalovanému žalobu zamítl, neboť nebyl nájemcem předmětného bytu, jelikož spolu s žalovanou v době přechodu nájmu trvale nežili, a nevzniklo jim právo společného nájmu bytu manžely  (, 3 ).

Městský  soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, č.j. -173, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jíž bylo žalobě vyhověno, tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co zopakoval dokazovaní odborným posudkem Ing. J. V. ze dne 17. 3. 2006 a čestným prohlášením A. R., a doplnil dokazování listinnými důkazy, předloženými  žalovanou v odvolacím řízení, vzal za prokázáno, že opakovaně upozorňovala na neuspokojivý stavebně technický stav bytu, vzniklý v důsledku prosakování vody a následného výskytu plísní po haváriích v sousedním bytě nájemců B., a žádala o odstranění závad ještě v květnu 2003 (přípis adresovaný žalobkyni ze dne 16. 5. 2003), že tento stav přetrvával i na jaře roku 2006 (i přes protiplísňový nástřik provedený A. R.), že nezletilé děti žalovaných jsou alergické na plísně, přičemž R. trpí i astmatem, a že žalovaná je léčena dermatologem pro podezření na plísňovou alergii a bylo jí doporučeno bydlení v suchém prostředí. Na tomto skutkovém podkladě dovodil, že výpovědní důvod podle nebyl naplněn, neboť pokud žalovaná v minulosti byt neužívala, činila tak z vážných důvodů, protože byt byl z hlediska jeho technického stavu jako celek pro rodinu zdravotně závadný.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a odst. 3 V úvodu popisuje průběh dosavadního řízení, cituje ustanovení a a poukazuje na to, že  žalovaná ve své výpovědi uvedla, že plísně se v bytě objevily asi v roce 2004, kdy si sousedé B. vybudovali koupelnu, a v odvolání tvrdila, že v bytě došlo pouze ke dvěma haváriím, a to již zmíněné a dále v roce 2000 - 2001, kdy byl byt celkově vytopen. Poukazuje na rozpor mezi tímto tvrzením žalované a obsahemy ze dne 16. 5. 2003, v níž oznamuje zjištěné závady (mokrá stěna a plíseň) již v květnu 2003, ačkoliv k závadě došlo až v roce 2004. Pokud žalovaná neprokázala, že by upozornila na špatný technický stav bytu v důsledku havárie v roce 2004, „není zřejmé, na základě jakého důkazu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto závadném stavu věděla a pokud jej neodstranila, bránil žalované závažný důvod v užívání bytu“. Odvolací soud tak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z těchto nesprávných zjištění dovodil, že žalobkyně porušila povinnost zajistit  žalované  plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, v důsledku čehož tato měla vážný důvod k tomu, že byt neužívala. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nijak nevypořádal se zjištěním, že žalovaná byt v roce 2004 a 2005 neužívala z důvodu svépomocného provádění stavebních úprav, a že tyto práce byly prováděny bez jejího souhlasu. Cituje ustanovení a uvádí, že předložená žalovanou  u odvolacího jednání (datovaná 16. 5. 2003), neníu pravdivou; žalobkyně sice přijala podání s tímto datem, avšak se zcela jiným obsahem, v němž žalovaná žádá o vyplacení částky stanovené znaleckým posudkem po havárii vody, a navíc otisk razítka podatelny na tétoě neodpovídá razítku používanému žalobkyní. Tyto skutečnosti však  nemohla namítat v odvolacím řízení, neboť žalovaná se o tomto důkazu v žádném svém vyjádření nezmínila a předložila jej až při jednání odvolacího soudu; s obsahem tohoto důkazu, i s jeho věrohodností se tak mohla žalobkyně seznámit až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím, vyvracela jednotlivé dovolací námitky  s tím, že žalobkyní tvrzené skutečnosti, týkající sey ze 16. 5. 2003, nemohou být v dovolacím řízení uplatněny s ohledem na ustanovení Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a (jejich existence nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny.

Z obsahu  dovolání ( ) vyplývá, že posléze uvedenou vadu uplatňuje dovolatelka námitkou, že s obsahemy ze 16. 5. 2003, předložené žalovanou při jednání odvolacího soudu, se mohla seznámit až po vyhlášení napadeného rozsudku a neměla  tedy v průběhu odvolacího řízení možnost namítat její nepravdivost. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 17. 4. 2007 ( spisu) vyplývá, že žalovaná předložila shora uvedenouu ve fotokopii i v originále, přičemž odvolacím soudem bylo konstatováno, že se shodují, a fotokopie byla založena do spisu. Z obsahu protokolu nijak nevyplývá, že by dovolatelce (resp. její právní zástupkyni, jež byla u jednání přítomna) bylo znemožněno se s obsahemy seznámit, a vyjádřit se k provedenému důkazu. Nelze tedy dovodit, že bylo v řízení porušeno ustanovení , a že by řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro úplnost je možno dodat, že 1. žalované nic nebránilo předložit v odvolacím řízení důkaz, který v řízení před soudem prvního stupně neuplatnila (, ).

Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle

Podle je-li dovolání přípustné podle a b/ (v projednávané věci je dovolání přípustné podle ), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Naplnění daného dovolacího důvodu spojuje dovolatelka s namítanými časovými nesrovnalostmi vztahujícími se k její vědomosti o závadách v bytě, k tvrzenému závěru odvolacího soudu o tom, že porušila povinnosti pronajímatele, a k existenci vážných důvodů pro neužívání bytu 1. žalovanou.

Pro právní posouzení věci (existence výpovědního důvodu podle ) bylo rozhodné zjištění, zda v bytě existovaly závady (plíseň, odpadávání zdiva), a zda byly vážným důvodem pro neužívání bytu žalovanou.

Okolnost, že v bytě byly tvrzené závady, nebyla dovolatelkou zpochybněna; jejich existence ostatně vyplývá i z listinných důkazů (odborný posudek Ing. V. ze dne 17. 3. 2006, vyjádření A. R., který v bytě prováděl na náklady žalované protiplísňová opatření); rovněž tak nebyla zpochybněna skutková zjištění ohledně zdravotního stavu žalované i jejich dětí. Z uvedeného je zřejmé, že skutkové závěry odvolacího soudu, a z nich vyplývající skutkový stav rozhodný pro posouzení věci z hlediska ustanovení , má oporu v provedeném dokazování.

Pokud jde o vědomost žalované o existenci závad, resp. o oznámení nájemce bytu (žalované), tyto okolnosti nejsou sice pro posouzení dané věci zcela bez významu (např. z hlediska toho, zda žalovaná činila kroky k tomu, aby mohla byt užívat), nicméně nejsou zásadní. Dovolatelka však tyto okolnosti vztahuje k tvrzenému závěru odvolacího soudu o tom, že porušila povinnosti pronajímatele; z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však takovýto závěr nepodává.

Lze proto konstatovat, že dovolací důvod podle nebyl užit opodstatněně.

K námitce dovolatelky, že ze dne 16. 5. 2003 předložená žalovanou  v odvolacím řízení je nepravdivá, dovolací soud (stejně jako kě připojené k dovolání) nepřihlížel, neboť dovolatelka jimi uplatňovala novou skutečnost, resp. nový důkaz v rozporu s ustanovením

Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle , odst. 3 a jejich obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 142 odst. 1 a zavázal žalobkyni, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.000,- Kč (, ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 627,- Kč představující 19% DPH ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. června  2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu