Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
11F7C90382FE5D83C1257A4E0068BE4C.html
HTML · 12.28 KB
No categories available
30 Cdo 2295/2007
U S N E S E N Í
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2006, č.j. 31 Co 326/2006 -147, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27.2.2006, č.j. 3 C 996/2004 -105, ve věci samé v části, ve které bylo žalované uloženo v zákonné lhůtě zaplatit žalobci 2,5% úrok z prodlení z částky 500.000,- Kč od 11.8.2004 do zaplacení, tak, že žalobu
na zaplacení úroků ve výši 2,5% z částky 500.000,- Kč od 11.8.2004 do 6.10.2004 zamítl, a potvrdil v části, ve které bylo žalované uloženo v zákonné lhůtě zaplatit žalobci 500.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 7.10.2004 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Žalobce v podaném vyjádření navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.
Vzhledem k tomu, že oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků ohledně části napadeného měnícího rozhodnutí o úrocích z prodlení dospěly ke shodným závěrům, je rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené této části rozhodnutí z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. potvrzujícím rozsudkem; dovolání je tudíž přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52, ročník 1999).
Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalovaná nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce pro posouzení věci významné. Žalovaná tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 130, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 3 odst. 1 bod. 5, § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 ) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 10.000,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 , § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), vše zvýšené o 19% DPH v částce 1.957,- Kč. Celkovou částku 12.257,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu