Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2641/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v právní věci  žalobkyně T. R., s.r.o., proti žalované S. r. a. s. – S., příspěvkové organizaci, zastoupené  Mgr. V. Š., advokátem,  o 535 322 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu  v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované  proti  rozsudku  Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. -158, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti  v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu  v Ústí nad Labem ze  dne 22. listopadu 2006, č. j. -132, ve znění usnesení ze dne 5. března 2007,                                         č. j. -147, ve výroku ve věci samé, jímž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 535 322 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné  podle    (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  v  celém rozsahu)  lze  dovodit,  že  jím   dovolatelka   brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé,   nebylo  shledáno přípustným ani podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu  ve výkladu článku 3 odstavce 3.1. obsaženého v příloze č. 2 dodatku č. 2 ze dne 8. prosince 1999 ke kupní smlouvě (o dodávkách tepla a teplé užitkové vody) ze dne 1. července 1998, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, dle kterého „Kupní cena může být budoucím dodavatelem při uzavření kupní smlouvy a v průběhu jejího trvání změněna pouze na základě změny cenových výměrů, změny cen vstupních topných médií nebo ekonomicky zdůvodněných nákladů (změny mezd nebo ceny paliva), a to podle následujících regulačních vzorců: ...“. Podle dovolatelky je citovaný článek ujednáním o způsobu stanovení výše kupní ceny a o používání regulačního vzorce v období od dubna 1999 do prosince 2001. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního smluvního ujednání s dopadem jen pro posuzovanou věc. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru o oprávněnosti žaloby, v níž žalobkyně požadovala zaplacení základní ceny tepla, sjednané  ve  smlouvě  pevnou částkou, a  vyložil-li  citovaný článek jako dohodu o podmínkách, za kterých může dojít ke změně kupní ceny a nikoli (jak dovozuje dovolatelka) jako dohodu o způsobu určení ceny, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem.

Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není  tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání (, věta první, ), pro nepřípustnost  odmítl  [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. června 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu