Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1585/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. d. M. „v likvidaci“, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 72.616,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. -77, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. -77, se ve výroku pod bodem I., v části, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. dubna 2005, č.j. -41, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 72.616,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 9. 2. 2004 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení 18.535,- Kč a dále ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 4. 2005, č.j. -41, zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně žalovaný 1/) a uložil žalovanému (původně žalovaný 2/) zaplatit žalobci částku 72.616,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 9. 2. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a oběma původně žalovanými.

Soud prvního stupně měl za zjištěné, že žalobci byl Z. d. M. (dále jen „D.“) v souvislostí s transformací družstva podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vypočten základní podíl ve výši 54.500,- Kč představovaný nároky podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), sestávajícími z náhrady za živý inventář 36.300,- Kč, za krmiva 17.000,- Kč a za hnojiva 1.200,- Kč, a vedle toho mu byl vypočten další majetkový podíl 33.516,- Kč za převzatou a užívanou zemědělskou půdu o rozloze 1,9970 ha ve výši 24.020,- Kč a za ostatní majetek převzatý a užívaný D. ve výši 9.494,- Kč,  že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, že přílohou č. 5 transformačního projektu byl seznam oprávněných osob, v němž byl veden i žalobce, že byl zařazen do registru členů

a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992, že žalobce se po transformaci nestal členem D., že mu bylo poskytnuto na majetkový podíl, jenž celkem činil 88.016,- Kč, peněžité plnění jen 15.400,- Kč, že částka 72.616,- Kč zůstala neuhrazena, že dne

11. 12. 2002 D. zaniklo rozdělením na Z. o. d. M.

a Z. d. M., že závazky vůči němu převzalo Z. d. M., že dne 6. 3. 2006 vstoupilo do likvidace, že žalobce vyzval dopisem (doručeným dne 3. 2. 2004) oba právní nástupce D. k úhradě své pohledávky.

Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu , podle něhož jsou oprávněnými osobami vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku užívaného družstvem o hodnotě nejméně 30.000,- Kčs, pokud se písemně přihlásí u družstva do tří měsíců od účinnosti , a současně prokáží, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti , o zemědělském družstevnictví (dále jen „ “). Dovodil, že na základě zařazení do seznamu oprávněných osob, výpočtu majetkového podílu a poskytnutí částečného plnění na jeho vypořádání, muselo být prokázané (jinak by s ním D. nejednalo), že žalobce splnil kumulativně stanovené předpoklady pro vznik nároku na majetkový podíl podle Protože majetkový podíl nebyl vypořádán platnou dohodou jinak, vznikl žalobci po sedmi letech od schválení transformačního projektu nárok na jeho vypořádání peněžitou formou ( ). Žalobci bylo poskytnuto na jeho majetkový podíl 88.016,- Kč jen 15.400,- Kč. Dopisem ze dne 2. 2. 2004 žalobce vyzval žalovaného k poskytnutí zbývajícího plnění do tří dnů. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od

9. 2. 2004.

K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č.j. -77, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto mezi žalobcem

a žalovaným o věci samé a o nákladech řízení a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a původně žalovaným 1); současně rozhodl výroky pod body II. a III.

o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a oběma původně žalovanými.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona

č. Uvedl, že i když ve spisu není doložena přihláška žalobce do družstva, je v kontextu s ostatními zjištěnými skutečnostmi – D. jednalo s žalobcem jako s oprávněnou osobou, zařadilo jej do seznamu oprávněných osob, vypočetlo mu majetkový podíl a zčásti na tento podíl plnilo – nepochybné, že žalobce splnil předpoklady uvedené v Právní posouzení provedené soudem prvního stupně však zpřesnil v tom, že žalobce lze považovat i za osobu oprávněnou podle ustanovení , podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů. Žalobce vnesl do D. (podle registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992) zemědělskou půdu o výměře 1,9970 ha a svědčí mu tak podle názoru odvolacího soudu nárok na náhradu za živý inventář, krmiva a hnojiva ve smyslu Odvolací soud v návaznosti na to vyložil, že jde-li o náhradu za živý a mrtvý inventář, není při transformaci podmínkou jejího poskytnutí dohoda občana s družstvem o tom, že náhrada bude vypořádána podílem na jmění družstva, a uvedl, že tento „způsob vypořádání právní předpis výslovně prohlašuje“. Naproti tomu dohoda byla podmínkou „restitučního nároku za vnesenou zemědělskou půdu“, ohledně něhož pokládal žalobce za oprávněnou osobu rovněž podle ustanovení

Dovodil však, že podmínka dohody pro tento další nárok byla splněna, jelikož mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného byla shoda (tím, že D. vyčíslilo žalobci základní a další majetkový podíl z transformace a že žalobci již zčásti plnilo) o tom, že náhrada i v tomto případě bude poskytnuta podílem na jmění D.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a jako dovolací důvod uplatnil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezil následovně: „A. Zda musí být splněny kumulativně podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení včetně prokázání doručení přihlášky do transformace družstva. B. Ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení C. Zda postavení oprávněné osoby podle lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva. D. Kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.“ Zpochybnil, že by žalobce byl oprávněnou osobou podle , neboť neprokázal, že splnil kumulativně stanovené podmínky, a to že D. užívalo půdu nebo jiný její majetek v hodnotě nejméně 30.000,- Kč, že se u družstva písemně přihlásil do tří měsíců od účinnosti , tj. do 28. 4. 1992 a že současně s přihláškou prokázal, že jeho majetek družstvo převzalo a užívá ke dni účinnosti Odvolací soud namísto toho, aby vzal v úvahu, že žalobce nepředložil žádný důkaz o doručení své přihlášky D., pouze „žalobci uvěřil“, že se tak stalo. Namítal, že pokud jde

o registr členů a oprávněných osob, který sestavilo D., tak v té době bylo běžné, že se do registru zařazovaly veškeré osoby, jejichž půdu užívalo družstvo v době transformace, a i těmto osobám se bez splnění dalších podmínek vypočetly majetkové podíly. Z takového mylného výpočtu však nemohla vzniknout osobám, které nebyly oprávněnými osobami, žádná práva a povinnosti. Patří mezi notoriety, že transformace družstev probíhala v ovzduší politického nátlaku, nezakrývané snahy o zničení zemědělských družstev, četných zmatků a lidové tvořivosti, vyplývající – z dnes již obecně uznávané – fatálně nepovedeného legislativního díla – Vytýkal odvolacímu soudu i jeho právní závěr, že se žalobce stal oprávněnou osobou podle Namítal, že žalobce by musel nejprve uplatnit nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a za zásoby ve smyslu v prekluzivní lhůtě stanovené podle u D. a teprve poté by mohlo dojít k dohodě, že tento uplatněný nárok bude vypořádán podílem na jmění. V projednávané věci však nikdo nezjišťoval, zda, kdy a jak žalobce uplatnil u družstva náhradu podle , dále zda mu nárok na náhradu vůbec vznikl a dále zda, kdy a jak došlo k uzavření dohody o náhradě podílem na jmění. Poukazoval i na to, že žalobce se nemohl stát oprávněnou osobou podle až po zahájení transformace, tj. až po dni konání první transformační valné hromady, když oprávněné osoby se musely účastnit již první valné hromady (musely být na ni pozvány) a byly nositelkami celé řady specifických práv (účastnit se valné hromady k volbě transformační rady, být volen členem transformační rady, odkoupit podíly podle , účastnit se a hlasovat na valné hromadě k projednání a schválení transformačního projektu, předložit vlastní transformační projekt, rozhodnout se, zda bude členem transformovaného družstva či nikoliv, mít vypočten majetkový podíl). Podle žalovaného z uvedeného výčtu práv a povinností vyplývá, že fyzická osoba se mohla a zároveň musela stát oprávněnou osobou přede dnem konání (první) transformační valné hromady k volbě transformační rady. Konkrétní přesný termín, ke kterému se fyzická osoba mohla stát oprávněnou osobou, dovozoval z ustanovení , podle něhož představenstvo družstva je povinno svolat oprávněné osoby na valnou hromadu k volbě transformační rady družstva do jednoho měsíce po uplynutí lhůty pro přihlášení oprávněných osob. Poukazoval na to, že kdyby se fyzická osoba mohla stát oprávněnou osobou po tomto datu a dokonce po konání první transformační valné hromady, valná hromada by nebyla řádně svolána, nemohla by platně zvolit transformační radu a veškeré navazující úkony transformace by byly vadné a nezákonné. Také by byla výrazně porušena rovnost potenciálních oprávněných osob, protože pro některé z nich by platila prekluzivní lhůta běžící do 28. 4. 1992, zatímco pro jiné by tato lhůta neplatila. Podle jeho názoru se tedy účastníky transformace ex lege staly pouze ty osoby (oprávněné ve smyslu zákona

č. ), které uplatnily nárok na náhradu podle ustanovení u družstva a které se s družstvem dohodly (výslovně či konkludentně), ale nesporně, že jim náhrada bude poskytnuta podílem na jmění v transformaci a které se tak dohodly s družstvem v době od účinnosti tj. od 24. 6. 1991 do dne 28. 4. 1992 tj. do počátku běhu lhůty pro svolání první transformační valné hromady. Případné dodatečné zapsání takové fyzické osoby do seznamu oprávněných osob protiprávním úkonem družstva nemůže měnit zákon; nemůže zhojit nedostatek zákonných podmínek pro účast v transformací a tím pro vznik nároku na majetkový podíl. Rozsudky soudů obou stupňů tak podle něho spočívají na posouzení věci v rozporu s hmotným právem. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že rozsudek dovolacího soudu pokládá za správný a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a odst. 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Žalovaný podle obsahu dovolání ( ) napadl dovoláním jen výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

I když dovolatel výtkou, že nebyly splněny předpoklady stanovené v , formálně avizoval dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , ve skutečnosti – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – uplatnil námitkami (že v řízení nebyl předložen žádný důkaz o doručení přihlášky žalobce do transformace družstvu, že za takovýto důkaz nelze pokládat registr členů a oprávněných osob a že soudy obou stupňů – nesprávně uvěřily – pouze žalobci) dovolací důvod podle , jímž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázek, zda žalobce je oprávněnou osobou podle Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, tak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním názorům při posouzení věci podle Dovolatel však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle

a b) (nebo  při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li – jako v daném případě – přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle pak dovolatel zpochybnil naplnění předpokladů podle , (a to předpokladu vzniku a uplatnění nároku na poskytnutí náhrad ve smyslu a předpokladu existence dohody o způsobu vypořádání náhrad podílem na jmění žalovaného).

Z pohledu rozsudku odvolacího soudu by proto mohlo jít o otázky zásadního právního významu. Protože se odvolací soud od ustáleného řešení těchto otázek odchýlil, lze – vzhledem k ustanovení – přisoudit jeho rozhodnutí zásadní právní význam. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení těchto otázek – ve smyslu  přípustným.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Existence uvedených vad nebyla namítána a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle jsou oprávněnými osobami rovněž občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.

K řešení projednávané věci je především třeba uvést, že je nezbytné přesně rozlišovat nároky oprávněných osob podle ustanovení a nároky oprávněných osob podle ustanovení tohoto zákona.

Zatímco osobám oprávněným podle se vypočte majetkový podíl podle cit. zákona, osobám oprávněným podle se podíl na jmění družstva (tedy nikoli majetkový podíl) vypočte pouze tehdy, jestliže jim na něj vznikl nárok podle zvláštního předpisu, a to postupem stanoveným v příslušném právním předpisu a uhrazuje se podle , z částky nezahrnuté do čistého jmění družstva jako základu pro stanovení majetkových podílů podle

Základní podíl ve smyslu věty první se vypočte pouze tehdy, jestliže nárok na náhradu podle zvláštních předpisů ke dni schválení transformačního projektu existoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, sv. 2, ročník 1999) a jestliže byl uplatněn podle zvláštního předpisu. Nejvyšší soud také již dříve ve své rozhodovací praxi dovodil, že podmínkou pro stanovení podílu na jmění družstva  podle je uplatnění nároku podle zvláštního předpisu (v daném případě podle zákona o půdě). K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2000, pod poř. č. 28, v němž Nejvyšší soud uvedl, že se podíl na jmění družstva osobám oprávněným podle vypočte pouze tehdy, jestliže na něj vznikl nárok podle zvláštního předpisu, tj. i že byl řádně a včas uplatněn (např. a zákona o půdě). Lze jen dodat, že shora uvedené nevylučuje, aby takové osobě souběžně vznikl nárok na majetkový podíl podle za podmínek v tomto zákoně stanovených. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně (který uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou výhradně podle ) dovodil, že je oprávněnou osobou k nárokům též podle Přitom se však již nezabýval tím, zda a jaké restituční nároky (které mají být vykryty podílem na jmění žalovaného, jak to vyplývá z ustanovení ) žalobci vznikly a pokud ano, zda je uplatnil u právního předchůdce žalovaného řádně a včas. Jeho právní posouzení je tak neúplné a tudíž nesprávné.

Rozhodovací praxe soudů již také dovodila, že k tomu, aby se určitá osoba stala osobou oprávněnou podle nepostačí, že restituční nárok uplatnila řádně a včas; vedle toho je zapotřebí, aby mezi touto osobou

a transformovaným družstvem byla shoda (byla uzavřena dohoda) o tom, že náhrada podle zvláštních předpisů má být poskytnuta právě podílem na jmění družstva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , popřípadě nález Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 8. 1998, sp. zn. ). V takovém případě se restituční nárok stane částí majetkového podílu, a to částí, představující základní podíl na majetku družstva (srov. již výše zmíněný rozsudek sp. zn. ). Přitom tato dohoda může být uzavřena ústně, popřípadě

i konkludentně (jak připouští sám dovolatel). Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že uzavření takové dohody není právně významnou skutečností, pak jeho právní posouzení i z tohoto důvodu není správné. Pokud odvolací soud činil závěry o dohodě ohledně půdy, pak přehlíží, že vyčíslený základní podíl, z něhož žalobce odvozuje své postavení jako osoba oprávněná podle , sestává jen z nároků za živý inventář a za zásoby a že v případě užívání jeho půdy či jiného majetku družstvem jde o nárok podle , kde ke vzniku nároku není dohody zapotřebí.

Dovolatel dále rovněž prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnil právní závěr, že shora uvedená dohoda může být uzavřena až do schválení transformačního projektu.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na úvaze, že ke vzniku nároku na vypořádání náhrady za živý a mrtvý inventář a za zásoby podílem na jmění družstva není zapotřebí uzavírat dohodu o tomto způsobu vypořádání. V důsledku toho se pak nezabýval ani úvahami, do kdy by musela být taková dohoda uzavřena. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu jako nesprávný právní závěr, že shora uvedená dohoda může být uzavřena až do schválení transformačního projektu, pak namítá nesprávné právní posouzení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá. Přitom dovolacím důvodem podle lze napadnout jen nesprávné právní posouzení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Dovolatel tak touto námitkou uplatňuje zjevně nezpůsobilý dovolací důvod.

Z toho, co bylo uvedeno v předchozí části, však vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu neobstojí pro předčasný závěr o postavení žalobce jako osoby oprávněné podle

Za této situace Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí nejen ve výroku o věci samé, ale i v závislých výrocích týkajících se žalovaného ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta prvá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu