Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3064/2007

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Městský soud usnesením  ze dne 22. 5. 2007, č.j. -23, potvrdil usnesení ze dne 7. 9. 2004, č.j. -6, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle svého rozsudku ze dne 5. 11. 1998, sp.zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. -30, k uspokojení pohledávky 38.621,60 Kč s 17 % úroky z prodlení z této částky od 11. 5. 1995 do zaplacení a 17 % úroky z prodlení z částky 1.000,- Kč od 11. 5. 1995 do 14. 8. 2002 ve výši 1.235,20 Kč,  pro náklady předcházejícího řízení ve výši 5.238,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, jež budou určeny, na majetek povinné  exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul je vykonatelný. Přisvědčil sice povinné, že doručenka, jež měla prokazovat, že jí bylo uložením doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. -30, nesplňuje stanovené náležitosti, avšak tento nedostatek byl odstraněn tím, že soud prvního stupně uvedené usnesení znovu doručil povinné, která je dne 11. 1. 2007 převzala a tímto dnem nabylo podkladové rozhodnutí právní moci a stalo se vykonatelným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž prostřednictvím důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že exekuce byla nařízena, aniž byla splněna podmínka vykonatelnosti exekučního titulu. Tento nedostatek nemůže zpětně zhojit jeho pozdější doručení a pozdější nabytí vykonatelnosti. Odvolacímu soudu vytýká, že pokud přihlédl k nové skutečnosti (doručení exekučního titulu), postupoval v rozporu s , věty první, , a dále že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro  vnitřní logický rozpor mezi výrokem a odůvodněním, v němž odvolací soud odkazuje na . Dovolatelka poukazuje též na to, že odvolací soud  o jejím odvolání nerozhodl bezodkladně, nýbrž (po téměř roce od podání odvolání) až poté, co vyčkal doručení exekučního titulu povinné, a tento postup povinná nepovažuje za souladný s principem rovnosti účastníků. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je ve smyslu přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3, , odst. 2 , ). Ten je dán tím, že odvolací soud posoudil otázku, ke kterému okamžiku musí být exekuční titul (formálně) vykonatelný, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 1998, sp.zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999. Uvedené usnesení městského soudu bylo povinné doručeno dne 11. 1. 2007. Oprávněná podala návrh na nařízení exekuce dne 1. 9. 2004.

Podle ustanovení může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul.

Podle ustanovení je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Před nařízením exekuce se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je podkladové soudní rozhodnutí z hledisek zakotvených v formálně vykonatelné, a tudíž způsobilé být exekučním titulem.

O tom, za jakých podmínek se soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení . Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena ( , ).

Platí, že doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci ( ), a že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí ( ). Vykonatelnost rozsudku nastává, jakmile uplyne lhůta k plnění ( ).

V usnesení ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že rozhodnutí, jehož nuceného uskutečnění se oprávněná domáhá, musí být vykonatelné již v době, kdy je exekuční řízení zahájeno, jinými slovy, splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu ( , věta první, ). Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v a d) (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech – na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázání pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu u nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle účinky nařízení výkonu rozhodnutí – je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení. Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným.

Protože odvolací soud z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho právní posouzení správné. Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil ( , část věty za středníkem, ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ). Zbývajícími námitkami povinné se za tohoto stavu dovolací soud již nezabýval.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( , věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu