Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2193/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze 27. 9. 2006, č. j. -149, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 16. 9. 2005,  č. j. -126, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 2.090.097,72 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v řízení, které u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. vedl žalobce proti G. s. r. o. (dále též jen „dlužník“) od prosince 1995, docházelo k průtahům, takže rozhodnutí ukládající dlužníku platební povinnost bylo vydáno až v září 2001; protože na majetek dlužníka byl v roce 2002 prohlášen konkurs, žalobce svoji přisouzenou pohledávku nevymohl. Vzhledem k tomu, že již od roku 1993 byla proti dlužníku vedena řada soudních řízení o zaplacení peněžitých částek, včetně výkonu rozhodnutí, a že již v roce 1995 zjištěný majetek dlužníka nepostačoval na úhradu všech jeho dluhů, neshledal soud mezi průtahy řízení a ztrátou pohledávky vztah příčinné souvislosti, neboť ani při obvyklém běhu událostí, tj. vydání rozhodnutí po řízení nezatíženém průtahy, by se žalobce proti insolventnímu dlužníku své pohledávky nedomohl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že soudy obou stupňů, ačkoliv dovodily nesprávný úřední postup spočívající v průtazích soudního řízení vedeného proti žalobcovu dlužníku, vyložily příčinnou souvislost mezi průtahy a ztrátou žalobcovy pohledávky nesprávně v absolutní podobě, jestliže tento příčinný vztah vyloučily.  V případě objektivní odpovědnosti státu za škodu je podle dovolatele naopak třeba aplikovat princip tzv. abstraktní příčinnosti, tj. je nutno dospět k závěru, že nebýt průtahů řízení, žalobce by svou pohledávku vymohl; v tom spočívá zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Dovolatel vytýká napadenému rozhodnutí rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , podle nějž stát odpovídá za škodu způsobenou poškozenému tím, že soud nejednal o žalobě, kterou u něj poškozený uplatnil pohledávku vůči svému dlužníku, a to za situace, prokáže-li, že pohledávku za dlužníkem skutečně měl, a že průtahy v soudním řízení byly podstatnou a rozhodující příčinou toho, že se pohledávka stala nedobytnou. V této souvislosti považuje dovolatel za právně zásadně významnou otázku posouzení okolností, které jsou podstatnou a rozhodující příčinou nedobytnosti pohledávky. Dovolatel namítá, že jeho dlužník nebyl v době podání žaloby v natolik nepříznivé finanční situaci, aby nemohl pohledávku uhradit, a nemohl-li žalobce postupovat jinak než soudní cestou, náleží mu podle d náhrada za to, že své právo nevymohl. Odvolací soud pak podle dovolatele v tomto směru nesprávně a spekulativně zjistil majetkové poměry dlužníka, nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, provedl úvahu nad rámec provedených důkazů, zatímco jiné důkazy provést odmítl. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 4, či rozsudek téhož soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS pod C 181, C. H. BECK) dovodil, že za nesprávný postup, vedoucí k odpovědnosti státu, je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí (mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě). Následně se odvolací soud důvodně zabýval tím, zda je dán také vztah příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, která spočívá ve ztrátě možnosti žalobce vydobýt pohledávku od jeho dlužníka. Z hlediska příčinné souvislosti totiž bylo v dané věci významné, zda splnění závazku dlužníkem bylo při jeho zjištěné insolventnosti reálné (bylo je možno při obvyklém průběhu událostí očekávat) v případě, že by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, tj. zda průtahy v soudním řízení byly podstatnou a rozhodující příčinou toho, že se žalobci nedostalo zaplacení pohledávky. Takové posouzení věci je zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, reprezentovanou zejména rozsudkem ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1820, C. H. BECK, na něž ostatně sám dovolatel odkazuje. Zásadní právní význam proto nelze napadenému rozhodnutí pro řešení otázky podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou průtahy v soudním řízení přisuzovat.

Nesouhlas dovolatele se týká především konkrétních majetkových poměrů jeho dlužníka, jak byly soudy obou stupňů v řízení zjištěny, a jejich časových souvislostí s průtahy v předmětného soudním sporu; jde tedy již o otázky zcela individuální, založené na jedinečném skutkovém základě a významné pouze pro rozhodnutí v této věci, aniž by jejich řešení mohlo mít význam pro rozhodovací praxi soudů vůbec, jak vyžaduje ustanovení Kromě toho je zde odvolacímu soudu vytýkáno nesprávné hodnocení provedených důkazů či neprovedení důkazů navrhovaných a na jeho základě nesprávně zjištěný skutkový stav věci, tedy zjištění, které nemá oporu v provedených důkazech (dovolací důvod podle os.ř.). Jak však plyne z ustanovení věty druhé , tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,   , a za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu