Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 782/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. -197, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. března 2006, č. j. -178, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 mezitímním rozsudkem ze dne 30. 3. 2006, č. j. -178, rozhodl, že žaloba je co do základu v plném rozsahu po právu s tím, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 11. 2002 došlo v P. k dopravní nehodě, kterou zavinil německý státní občan H. L. a při níž utrpěla zranění spolucestující M. P. Žalující německá pojišťovna požaduje na žalované Č. k. p. náhradu za částku, kterou vyplatila na nemocenských dávkách M. P. za dobu její pracovní neschopnosti od ledna do června 2003. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pasivní legitimace žalované vyplývá z ust. , odst. 3 a 5, ve spojení s ust. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále též „zákon“), neboť žalovaná poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidič při provozu na území České republiky nemá povinnost uzavřít hraniční pojištění. M. P. vznikla škoda na zdraví a v důsledku poskytnutí nemocenských dávek v souvislosti s touto škodnou událostí přešel na žalobce nárok na náhradu škodu podle Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení ze dne 27. 7. 2001 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. m. s., dále jen „Smlouva“). Za škodu odpovídá v plném rozsahu německý občan a na jeho místo vstupuje dle žalovaná.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. -197, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Věcná působnost Smlouvy je vymezena oblastí právní úpravy v obou smluvních státech. Ve vztahu k českým předpisům je věcný rozsah smlouvy upraven tak, že se vztahuje na české předpisy o nemocenském, zdravotním a důchodovém pojištění a o zvýšení důchodů pro bezmocnost. Předmětem úpravy provedené je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Současně tento zákon zřizuje Č. k. p. a vymezuje právní postavení, organizaci a předmět její činnosti. Vymezení působnosti jde mimo rámec věcného rozsahu Smlouvy, kterou proto nelze na daný případ aplikovat, a tento závěr má oporu i v ust.   , který vylučuje povinnosti pojistitele k náhradě nákladů vzniklých poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodu z důchodového pojištění v důsledku škody na zdraví nebo usmrcení, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato škoda způsobena. S odkazem na ust. , odst. 8 odvolací soud dovodil, že žalovanou stíhá povinnost poskytnout poškozenému plnění za  škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká povinnost uzavřít hraniční pojištění, a to z titulu postavení správce garančního fondu, nikoliv jako osoby odpovědné za vznik škody poškozené M. P. Č. k. p. není subjektem, který je ve smyslu Smlouvy odpovědnou osobou vůči M. Popelářové, a není tak ve sporu pasivně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení pasivní legitimace žalované [ ]. Odvolacímu soudu vytýká, že na právní vztah nahlížel izolovaně, když poměřoval pouze dva právní předpisy (Smlouvu a ), spokojil se pouze s posouzením předmětů právní úpravy a dospěl k nesprávnému závěru, že Smlouvu na souzenou věc nelze aplikovat. Dovozuje, že pokud má M. P. vůči řidiči H. L. přímý  nárok na plnění za škodu, přešel tento nárok na žalobce, a žaloba proti žalované je po právu. Názor odvolacího soudu, že obecné vymezení působnosti Smlouvy se nekryje s obecným vymezením působnosti , znamená, že odpovědnost škůdců není kryta povinným ručením a jde tak výhradně k jejich tíži, což jde mimo „logiku povinného ručení“. V této souvislosti poukazuje na rozsah pojištění dle zákona. Odvolací soud se neměl omezit jen na posouzení obecného vymezení působnosti příslušných právních předpisů, nýbrž měl aplikovat konkrétní právní normy v těchto předpisech obsažené, konkrétně Smlouvy, ust. , odst. 3 a , přičemž zákona vylučuje z plnění z povinného ručení pouze osobu poškozeného řidiče, nikoliv ostatní osoby. Na žalobce tak přešel nárok na náhradu škody M. P. vůči H. L. a žalovaný je povinen tento nárok svým plněním z garančního fondu uspokojit. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [ ], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas se závěry odvolacího soudu, že vymezení věcné působnosti jde mimo rámec věcného rozsahu Smlouvy a že žalovaná není pasivně legitimována.

Podle článku 29 odst. 1 Smlouvy, má-li osoba - které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na výsostném území druhého smluvního státu podle jeho předpisů - nárok na náhradu škody proti třetí osobě, přechází nárok na náhradu škody na nositele prvního smluvního státu podle pro něj platných právních předpisů; druhý smluvní stát uzná tento přechod.

Podle ust. poskytuje Kancelář z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění.

Podle ust. má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle .

Věcný rozsah Smlouvy je vymezen v čl. 2 odst. 1, podle něhož se Smlouva vztahuje

1. na německé právní předpisy o a) nemocenském pojištění a ochraně zaměstnané matky v případě, že jejich předmětem je poskytování peněžitých nebo věcných dávek nositelem nemocenského pojištění, b) úrazovém pojištění, c) důchodovém pojištění, d) hutním a hornickém připojištění, e) starobním zabezpečení zemědělců;

2. na české právní předpisy o a) nemocenském pojištění, b) zdravotním pojištění, c) důchodovém pojištění a o zvýšení důchodu pro bezmocnost.

žádnou z těchto oblastí neupravuje. Jeho účelem je upravit pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zřídit Č. k. p. a vymezit její působnost. Tím je současně vymezena věcná působnost tohoto právního předpisu.

Odvolacímu soudu lze tedy přisvědčit, že vymezení věcné působnosti je mimo rámec věcného rozsahu Smlouvy, kterou proto nelze na daný případ aplikovat. Jestliže se neshoduje věcná působnost Smlouvy o sociálním zabezpečení a , je bezpředmětné dále porovnávat jednotlivá ustanovení, jak mylně dovozuje dovolatel. K odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je třeba jen pro úplnost poznamenat, že ust. , nevylučuje z plnění pojistitele poškozenou spolucestující, nýbrž pouze řidiče vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena.

Na posuzovaný případ nelze aplikovat ani nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozdějších předpisů, které je pro Českou republiku s ohledem na časovou působnost přímo účinné až od 1. 5. 2004 (vstup ČR do ES), když k dopravní nehodě došlo dne 24. 11. 2002 a následně byly M. P. vyplaceny dávky v nemoci.

Jestliže na regresní vztah německé nemocenské pojišťovny a Č. k. p. nedopadá Smlouva ani přímo účinný (bezprostředně aplikovatelný) předpis práva ES, je třeba věc posoudit podle , o mezinárodním právu soukromém a procesním, a za pomoci hraničního určovatele kolizní normy hledat právo rozhodné pro posouzení nároku.

Odvolací soud, jenž změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl, se však uplatněným nárokem z hlediska , o mezinárodním právu soukromém a procesním, nezabýval, a otázku, jakým právem (právním řádem) se uplatněný nárok řídí a zda je důvodný, neřešil. Z uvedeného vyplývá, že posouzení uplatněného nároku je neúplné, a tedy i nesprávné. Dovolací důvod podle ust. je tak naplněn, proto dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3 ).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( ). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28.  května 2009

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu