Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3783/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 58.651,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny, který byl zjištěn při kontrole odběrného místa provedené dne 28. 7. 2003.

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 15. července 2005, č. j. -52, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 58.651,60 spolu s 2 % úrokem ročně z této částky od 4. 5. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. března 2006, č. j. -78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 19. 3. 1999 smlouvu o dodávce elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala za tyto dodávky zaplatit. Téhož dne žalobkyně osadila v odběrném místě elektroměr. Při výměně tohoto elektroměru dne 28. 7. 2003 zjistil pověřený pracovník C. P. neoprávněný odběr elektřiny. Tuto skutečnost ověřili a potvrdili pracovníci žalobkyně, kteří zároveň zdokumentovali neoprávněný odběr elektřiny způsobený neměřeným třífázovým odbočením z přívodního kabelu mezi přípojkovou skříní SP5 a hlavním jističem před elektroměrem. Žalovanou s tímto nálezem seznámili, což stvrdila svým podpisem. Dům, v němž byl zjištěn neoprávněný odběr, obývala v době tohoto zjištění pouze žalovaná s manželem a v domě byl jediný elektroměr a jediný hlavní jistič. Žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 56.651,60 Kč za neoprávněný odběr elektřiny, žalovaná však tuto částku odmítla žalobkyni zaplatit. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěly oba soudy k závěru, že žaloba je důvodná, neboť podle , energetického zákona, je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle citovaného zákona je odběratel povinen uhradit skutečně vzniklou škodu. Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím předpisem, jímž je , kterou se stanoví podmínky připojení a dodávky elektřiny pro chráněné zákazníky. Žalobkyně správně stanovila výši škody podle citované vyhlášky, a to za období od 4. 6. 2003, tedy ode dne následujícího po provedení posledního odečtu spotřebované elektřiny, do 28. 7. 2003, kdy byl zjištěn neoprávněný odběr. Není rozhodné, zda žalovaná neoprávněný odběr způsobila, či zda o něm alespoň věděla, neboť odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr podle energetického zákona je odpovědností objektivní, nevyžadující zavinění odběratele.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je založeno na diskriminujícím energetickém zákoně a prováděcí vyhlášce, které jsou v rozporu s d. Diskriminaci spatřuje v tom, že je dána objektivní odpovědnost koncového odběratele elektřiny bez možnosti se vyvinit z nařčení neoprávněného odběru elektřiny, čímž je porušena zásada rovnosti účastníků před zákonem. Podle názoru dovolatelky mohly tuto nerovnost řešit jak soud prvního stupně tak i soud odvolací přerušením řízení a předložením věci k posouzení Ústavnímu soudu ČR. Navrhla proto rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně souhlasí se závěry odvolacího soudu. Připomíná, že dodávka elektrické energie je dodávkou ve veřejném zájmu, přičemž poskytovatel dodávky elektrické energie má jedinou možnost (prostřednictvím měřidla – elektroměru), jak zjistit, kolik elektrické energie bylo skutečně odebráno. Aby nedocházelo k poškozování dodavatele elektrických energií tím, že tato měřidla budou poškozována, či že budou prováděny zásahy na neměřených částech elektrických vedeních, byla zákonodárcem stanovena objektivní odpovědnost za škodu tímto vzniklou. Otázkou důvodnosti této objektivní odpovědnosti se již Nejvyšší soud ČR zabýval.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátkou ( , 4 ),

se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Dovoláním lze podle napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. ). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je ve smyslu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí o věci určující význam), které mají obecný přesah (tzn. že řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec - její řešení lze zobecnit a využít i při rozhodování v jiných případech) a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel současně napadl, resp. zpochybnil.

Právní otázky, na kterých založil své rozhodnutí odvolací soud, již byly Nejvyšším soudem jednoznačně vyřešeny (srovnej např. jeho rozhodnutí sp. zn. ze dne 17. 12. 2003) a Nejvyšší soud se již zabýval i namítaným rozporem energetického zákona a prováděcí vyhlášky, která stanoví objektivní odpovědnost koncového odběratele elektrické energie, s d (srov. rozhodnutí sp. zn. ze dne 14. 12. 2005, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod C 4024, proti kterému byla podána ústavní stížnost, již Ústavní soud svým usnesením ze dne 12. 10. 2006 odmítl). Odvolací soud při posuzování dané věci rozhodl v intencích závěru, že ústavně konformním výkladem lze zákon pouze vykládat, nikoliv však měnit, a jeho rozhodnutí není v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.323,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném před 1. 9. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 689,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu