Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5460/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně K., s. r. o., , proti žalovanému Ing. A.V., jako správci konkursní podstaty úpadkyně CH. G., a. s., zastoupenému JUDr. P. J., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2004, č. j. -73, takto:

II.      Dovolání se odmítá.

III.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2004, č. j. -73, mimo jiné k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 22. října 2003,   č. j. -45, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení „existence pohledávky“ žalobkyně přihlášené do konkursního řízení vedeného pod sp. zn. ve věci úpadkyně CH. G., a. s. (dále jen „úpadkyně“) ve výši 70,000.000,- Kč (dále jen „sporná pohledávka“).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení a , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000 (dále jen „ZKV“) a „ ve znění účinném do 31. prosince 2000“ - přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně podala žalobu o určení pravosti sporné pohledávky po uplynutí lhůty určené výzvou konkursního soudu, tj. opožděně.

Přitom  zdůraznil,  že    ve  znění  účinném do 31. prosince 2000 „neobsahoval výslovnou úpravu procesního nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti „s hmotně právní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti (postoupení pohledávky je singulární sukcesí), jež nastala za řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení, a v případě, že k této sukcesi došlo, vzal soud tuto skutečnost na vědomí a v řízení pokračoval s právním nástupcem původního účastníka“. V situaci, kdy se žalobkyně stala účastníkem konkursního řízení jako věřitelka přihlášené a žalovaným popřené sporné pohledávky teprve na základě oznámení doručeného konkursnímu soudu 19. května 2000 [do té doby jím byla K.b., a. s. (dále jen „banka“), která spornou pohledávku žalobkyni postoupila], konkursní soud v souladu s ustanovením ZKV o popření pohledávky vyrozuměl a k podání žaloby na určení pravosti sporné pohledávky vyzval tehdejší konkursní věřitelku - banku. Vstupem žalobkyně do práv a povinností banky nezačala žalobkyni běžet nová lhůta k podání žaloby o určení pravosti sporné pohledávky, přičemž v důsledku singulární sukcese nedošlo ani ke stavení či přetržení lhůty k podání takové žaloby, jež začala běžet již postupiteli - bance; žalobkyně totiž v důsledku singulární sukcese vstoupila nejen do všech práv a povinností postupitele vyplývajících z práva hmotného, ale i procesního, tedy i do těch, jež vyplývají ze zákona o konkursu a vyrovnání.

Proti výše uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a co do důvodu na ustanovení , tj. namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zdůrazňuje, že usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne28. dubna 2008, č. j. -711 (jde o usnesení, jímž konkursní soud vyzval původní konkursní věřitelku - banku, aby ve lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí podala žalobu o určení svého práva, když přihlášenou pohledávku správce konkursní podstaty zcela popřel), bylo doručeno bance a nikoli dovolatelce, pročež jí lhůta k podání žaloby na určení pravosti sporné pohledávky (§ 24 odst. 1 ZKV) nikdy nezačala běžet. Konkursní soud tak pochybil, když „v okamžiku, kdy se dozvěděl o novém věřiteli - žalobkyni, ji o popření pohledávky nevyrozuměl a nevyzval ji k uplatnění nároku u soudu“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Jelikož v průběhu dovolacího řízení žalobkyně k 31. srpnu 2006 zanikla (důvodem jejího výmazu z obchodního rejstříku bylo její zrušení s převodem jmění na jejího jediného společníka – Č. k. a., .přičemž následně způsobilost být účastníkem řízení ztratila i její univerzální nástupkyně (podle ustanovení , o Č. k. a. a o změně některých zákonů, zanikla dnem 31. prosince 2007 bez likvidace a jejím právním nástupcem se stal stát, zastoupený M. f.), Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení a 3 rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. r. – M. f. (důvodem, pro který o univerzální sukcesi na straně žalobkyně rozhodoval Nejvyšší soud a nikoli soud konkursní je skutečnost, že právní mocí rozhodnutí o zamítnutí žaloby na určení pravosti pohledávky skončila účast žalobkyně jako konkursní věřitelky v konkursním řízení - srov. obdobně bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 31, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje).

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že závěr, podle něhož došlo-li v průběhu občanského soudního řízení (podle právní úpravy účinné před 1. lednem 2001) k tzv. singulární sukcesi, přecházela na sukcesora bez zřetele k tomu, že tento institut nebyl v ve znění účinném před 1. lednem 2001 výslovně upraven) i práva a povinnosti dosavadního subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatněním nebo bráněním postoupených práv spojená, včetně práv a povinností procesních, přičemž jedinou podmínkou bylo, aby singulární sukcese byla u soudu uplatněna, je soudní praxí konstantně zastáván (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997,sp. zn. , uveřejněný v témže časopise č. 10, ročník 1997, pod číslem 82, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 16, části I., pod číslem 171, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. března 2007,sp. zn. ).

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani závěr, podle něhož v situaci, kdy výzva k podání žaloby na určení pravosti pohledávky ( ZKV) byla doručena původní konkursní věřitelce (bance), nebylo povinností konkursního soudu (nově) vyzývat žalobkyni, na kterou banka přihlášenou pohledávku smlouvou podle ustanovení převedla (k tomu srov. např. obdobně závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 24. září 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 195 a ze dne  21. srpna 2003, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu