Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 990/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. B. J., , jako správce konkursní podstaty úpadkyně A. T. spol. s  r. o., , zastoupeného JUDr. J. C., advokátkou, , proti žalovanému JUDr. J. S., advokátu, , jako správci konkursní podstaty úpadkyně K. Q., a. s., , zastoupenému Mgr. M. E., advokátem, , o zaplacení částky 26.974.550,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze   pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2006, č. j. -96, takto:

I.           Dovolání se zamítá.

II.      Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 156.705,  Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 21. října 2005, č. j. -70, Krajský soud v Praze rozhodl o žalobě, kterou se Ing. B. J. jako správce konkursní podstaty úpadkyně A. T. spol. s  r. o. (dále též jen „první úpadkyně“) domáhal vůči JUDr. J. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně K. Q., a. s. (dále též jen „druhá úpadkyně“) zaplacení částky 26.974.550,40 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení), tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci celou požadovanou jistinu (bod I. výroku) a ohledně požadavku na zaplacení příslušenství žalobu zamítl (bod II. výroku).

Soud po provedeném dokazování uzavřel, že kupní smlouva jež měla být mezi pozdějšími úpadkyněmi uzavřena dne 28. prosince 1998,  je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu smlouvy a dále proto, že z označení kupujícího (jímž měla být pozdější první úpadkyně) ve smlouvě není zřejmé, kdo jím vlastně je. Pozdější druhá úpadkyně přitom na základě dohody o vzájemném zápočtu pohledávek mezi ní a pozdější první úpadkyní ze dne 31. prosince 2001 obdržela na základě kupní smlouvy plnění v rozsahu žalované jistiny, aniž sama poskytla jakékoli protiplnění. S poukazem na a , proto žalobě ohledně jistiny vyhověl. Zamítnutí žaloby v části týkající se úroku z prodlení soud vysvětlil tím, že nešlo o peněžitý závazek.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným  rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu i potud zamítl.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná. Dodal však, že v situaci, kdy na oba účastníky byl prohlášen konkurs, je nezbytné aplikovat příslušná ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Správci konkursní podstaty lze uložit zaplacení určitého nároku, jen jde-li o pohledávku za podstatou ve smyslu ZKV. Nárok uplatněný žalobcem však takovým nárokem není; jde nárok, který je třeba uplatnit postupem dle ZKV.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítaje, že ve smyslu , (dále též jen „ “), spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel souhlasí se závěrem odvolacího soudu potud, že kupní smlouva je neplatná, takto vzniklou pohledávku vůči druhé úpadkyni z titulu bezdůvodného obohacení však pokládá za  pohledávku podstatou.

Právní význam v daných souvislostech přisuzuje tomu, že žalovaný se neplatnosti kupní smlouvy dovolal až po prohlášení konkursu na majetek druhé úpadkyně a že on odstoupil od kupní smlouvy dopisem ze dne 31. května 2002, doručeným žalovanému 2. června 2002.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Dovolání v dané věci je přípustné dle

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval  tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci  odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Pohledávkou za podstatou se ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 ZKV (ve znění účinném do 31. prosince 2007) rozumí jen taková pohledávka, která vznikla po prohlášení konkursu.

O takový případ ovšem v souzené věci nejde, jelikož  pozdější druhá úpadkyně se měla na úkor pozdější první úpadkyně obohatit (podle dovolatelem nezpochybněných závěrů soudů nižších stupňů) v souvislosti s dohodou o započtení vzájemných pohledávek z 31. prosince 2001, tedy před prohlášením konkursu na majetek druhé úpadkyně.

V situaci, kdy dovolatelka nezpochybňuje závěr soudů nižších stupňů, že kupní smlouva z 28. prosince 1998 byla absolutně neplatná (naopak jej výslovně sdílí), nemá pro výsledek dovolacího řízení žádný význam, že žalovaný se (jak uvádí dovolatel) neplatnosti „dovolal“ až po prohlášení konkursu na majetek druhé úpadkyně a že dovolatel od kupní smlouvy odstoupil 2. června 2002.

Má-li smlouva vady způsobující její absolutní neplatnost, není pro závěr o její neplatnosti určující, kdy a kým byla neplatnost uplatněna.  Soudní praxe je pak ustálena i v závěru, že odstoupit lze jen od smlouvy, která byla platně uzavřena (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR, uveřejněný pod číslem 22/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bezdůvodné obohacení tedy pozdější první  úpadkyni vzniklo, jakmile podle absolutně neplatné smlouvy pozdější druhé úpadkyni plnila, což se - jak popsáno výše - mělo podle dovolatele stát k 31. prosinci 2001.

Dovolatelem uplatňovaná pohledávka proto pohledávkou za podstatou ve smyslu ZKV není. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, stanovené podle bodu 6 a   ve znění pozdějších předpisů ve výši 262.770,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby  (vyjádření k dovolání), snižuje se takto určená sazba odměny o 50 %, tj. na částku 131.385, - Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (dle ve znění pozdějších předpisů) tak jde o částku 131.685,- Kč. Spolu s náhradou za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 25.020,- Kč činí částka kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce,  156.705,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. května 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu