Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
077A89A98FA3BFC4C1257A4E00670970.html
HTML · 10.24 KB
No categories available
23 Cdo 913/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 20. 11. 2008 č. j. 14 Ro 1156/2008 -25 odmítl odpor podaný žalovaným proti platebnímu rozkazu ze dne 15. 8. 2008,č. j. 14 Ro 1156/2008 -13, z důvodu jeho opožděnosti. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 1. 2009 č. j. 10 Co 18/2009 – potvrdil usnesení soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí soudu obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10 a zákona č. 99/1963Sb. , občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř. “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek ustanovených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro něž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 2.263,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení pro soudu prvého stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odporu, který podal žalovaný proti platebnímu rozkazu, z důvodu jeho opožděnosti.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo na místě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut odpor žalovaného do platebního rozkazu, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , ani podle ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. o. s. ř. ; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu