Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2751/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. F 34683/2004 F -56, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu změn společnosti  B. – B., spol. s r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že ze smlouvy o prodeji obchodních podílů ze dne 12. prosince 1996 (dále jen „smlouva“), zjistil, že podle jejího článku 2 odst. 1 „převodci převádějí za podmínek uvedených v této smlouvě svoje obchodní podíly v předmětné společnosti … L. V. … celý svůj obchodní podíl tj. 50 % obchodního podílu společnosti odpovídající výši vkladu 51.000,- Kč na nabyvatele P. H.“, stejně tak převodkyně J. K. Podle čl. 2 odst. 2 smlouvy nabyvatel takto převáděné obchodní podíly v celkové výši 100 % od shora uvedených převodců … přijímá“. Podle čl. 2 odst. 3 smlouvy však „obchodní podíly převáděné dle této smlouvy odpovídají výši základního jmění společnosti… ve výši 100.000,- Kč. Podle čl. 3 odst. 3 smlouvy „provedením převodu obchodního podílu na nabyvatele se nemění stávající výše základního jmění společnosti, které činí 100.000,- Kč“. Podle čl. 4 odst. 2 smlouvy „vklad P. H.… činí 100.000,- Kč“. Z návrhu na zápis změn ze dne 13. prosince 1996 odvolací soud zjistil, že vklad jediného společníka navrženého k zápisu do obchodního rejstříku P.H., „je navržen  ve výši 100.000,- Kč.“

Odvolací soud proto přitakal závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy. Výše obchodních podílů a jim odpovídajících vkladů je ve smlouvě uvedena rozporně, a to v tolika jednotlivých ustanoveních smlouvy, že smlouvu jako celek nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za určitou ve vymezení předmětu převodu a k němu se vážících vkladů resp. vkladu nabyvatele.

Z notářského zápisu č. N 464/96, NZ 452/96 sepsaného dne 12. prosince 1996 notářkou v P. Mgr. Š. Z. odvolací soud zjistil, že po podepsání smlouvy P.H. coby jediný společník v působnosti valné hromady rozhodl o odvolání stávajících jednatelů L. V. a J. K. a o jmenování „své osoby do funkce jednatele“. Z rejstříkového spisu dále odvolací  soud  zjistil, že návrh na zápis změn ze dne 13. prosince 1996 „na zápis skutečností ze smlouvy a rozhodnutí jediného společníka nebyl nikdy proveden, řízení bylo dne 30. prosince 1997 pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno“.

Odvolací soud uzavřel, že nedošlo k převodu obchodních podílů obou navrhovatelů na P. H., a to vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy. P. H. tudíž nemohl jako jediný společník rozhodovat o odvolání stávajících jednatelů a jmenování nového jednatele společnosti. Dle názoru odvolacího soudu tak nedošlo „ke skutečnosti rozhodné pro zápis navržených údajů do obchodního rejstříku, tedy ke změně v osobách společníků a jednatelů“.

Odvolací soud konstatoval, že podle čl. 5 odst. 2 smlouvy nabyvatel vstupuje do práv a povinností převodců dnem zápisu změny dle smlouvy do obchodního rejstříku. V době podání návrhu na zápis změn, jakož i v době  rozhodování rejstříkového soudu „tak nejsou naplněny podmínky zápisu, když ještě nedošlo k rozhodné skutečnosti – změně osob společníků v důsledku převodu obchodních podílů“. Názor navrhovatelů, že k zápisu změny v osobách společníků má dojít proto, aby byl stav zapsaný v obchodním rejstříku uveden do souladu se skutečným stavem, shledal odvolací soud mylným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba navrhovatelé dovolání. Co do přípustnosti, odkázali na ustanovení (dále jen „ “). Namítají, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé argumentují tím, že v dané věci se jedná o převod 100% podílu. Dle jejich názoru o tom svědčí notářský  zápis, když sama notářka tuto chybu ve společenské smlouvě přehlédla, a ač zřejmě nebyla jejím autorem, bez problému osvědčila jmenování pana H. jednatelem. Dovolatelé, odvolávajíce se na smlouvy, mají za to, že ze smlouvy, jakož i z notářského zápisu, je naprosto zřejmý projev vůle převodců, když se konstatuje převod celých podílů, když tyto jsou určeny jako 50% a odpovídající výší vkladu 51.000,- Kč. Rovněž tak je dle nich zřejmá  vůle nabyvatele nabýt 100% podílu společnosti a jeho přijetí. Dovolatelé akcentují, že co se týče ve smlouvě uvedené výše základního kapitálu, jedná se o opakovanou písařskou chybu, která však není způsobilá učinit právní úkon neurčitým a tím neplatným. Dovolatelé vyjadřují přesvědčení, že úkony spočívající v převodu byly dostatečně určité, srozumitelné, prosty omylu a tísně, činěny svobodně a míněny vážně. Dovolávají se toho, že  projev vůle je potřeba vyložit v souladu s (dále jen „obč. zák.“) či obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ale zejména s přihlédnutím k obč. zák., ze kterého vyplývá, že právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

Dovolatelé mají za to, že z předložených listin je zcela zřejmé, jaký význam úkon měl a není o něm pochyb. Nadto poukazují  na usnesení Krajského obchodního soudu ze dne 24. dubna 1997, „č. j. Firm 67957/96“ kterým tento soud vyzýval pana H. k doplnění (resp. opravě) návrhu, mimo jiné co do výše základního jmění a dovozují, že skutečnost, že pan H. jako jediný jednatel a společník tehdejší výzvě soudu nevyhověl, nemůže být nyní kladena k tíži navrhovatelům.

Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné.

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že nedošlo-li k převodu obchodních podílů obou navrhovatelů na P. H. (vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy), nedošlo ke změně v osobách společníků a P. H. nemohl jako jediný společník rozhodovat o odvolání stávajících jednatelů a jmenování nového jednatele společnosti. Absolutní neplatnost smlouvy pak dovodil z toho, že výše obchodních podílů a jim odpovídajících vkladů je ve smlouvě uvedena rozporně, a to v tolika jednotlivých ustanoveních smlouvy, že smlouvu jako celek nelze považovat za určitou ve vymezení předmětu převodu a k němu se vážících vkladů resp. vkladu nabyvatele.  S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožňuje.

Ve smlouvě je zcela jednoznačně uvedeno, že L. V. a J. K. převádějí každý celý svůj obchodní podíl, tj. 50 % obchodního podílu společnosti odpovídající výši vkladu 51.000,- Kč, na nabyvatele P. H. Podle čl. 2 odst. 2 smlouvy nabyvatel takto převáděné obchodní podíly v celkové výši 100 % od shora uvedených převodců přijímá. Podle zápisu v obchodním rejstříku činí základní kapitál společnosti 102.000,- Kč. Za tohoto stavu měly soudy obou stupňů dříve, než dospěly k závěru o neplatnosti smlouvy, přistoupit k  výkladu projevu vůle jejich účastníků podle ustanovení § 266 obch. zák. a § 35 obč. zák., a použil to – za situace, kdy dovodily neplatnost smlouvy podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. – zejména s přihlédnutím k ustanovení § 37 odst. 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení není právní úkon neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. Právě taková situace nastala, podle názoru dovolacího soudu, v projednávané věci.

Pokud pak odvolací soud dovodil, že z čl. 5 odst. 2 smlouvy, podle kterého nabyvatel vstupuje do práv a povinností převodců dnem zápisu změny dle smlouvy do obchodního rejstříku, vyplývá, že v době podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, jakož i v době  rozhodování rejstříkového soudu nebyly plněny podmínky zápisu, když ještě nedošlo k rozhodné skutečnosti – změně osob společníků v důsledku převodu obchodních podílů – není ani tento jeho závěr správný. Takové ujednání ve smlouvě je totiž – co do svého obsahu – ujednáním o tom, že zápis změny společníků do obchodního rejstříku podle uzavírané smlouvy bude zápisem konstitutivním. Účastníkům smlouvy o převodu obchodního podílu však nepřísluší, aby rozhodovali o povaze zápisu, který je důsledkem uzavírané smlouvy.  Povaha zápisů v obchodním rejstříku vyplývá ze zákona, aniž by zákon umožňoval účastníkům smlouvy upravit povahu konkrétního zápisu ve smlouvě odchylně, přičemž zápis společníků společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku je deklaratorním zápisem. Posuzované ujednání je proto podle ustanovení § 39 a § 41 obč. zák., ujednáním neplatným.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle   , věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil  soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( , věta druhá a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu