Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 478/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní  věci  žalobce  Ing. J. N., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti  žalované  V. P., zastoupené JUDr. M. V., Ph.D., advokátkou, o zaplacení 1 000 000 Kč  s  příslušenstvím,  vedené  u  Obvodního soudu pro Prahu 5  pod  sp. zn.   , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v  Praze  ze  dne 19. července 2007, č. j. -314, takto:

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti  rozsudku ze dne  19. července 2007, č. j. -314, jímž  Městský soud  v  Praze  potvrdil  rozsudek  Obvodního  soudu  pro   Prahu  5   ze dne 31. října 2006, č. j. -286, ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 % od 1. listopadu 1998 do zaplacení, změnil ho ve zbývajícím rozsahu  tak, že zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 1 000 000 Kč od 1. ledna 1998 do 31. října 1998 a co do úroku z prodlení ve výši 6 % z částky 1 000 000 Kč od 1. listopadu 1998 do zaplacení,  a dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné  podle   (dále též jen „ “),  jelikož  podmínky  tohoto  ustanovení  nebyly  v   souzené   věci naplněny (poté, co  Nejvyšší  soud České republiky rozsudkem ze dne 24. března 2004, č. j. -174,  zrušil  rozsudek  Obvodního  soudu pro Prahu 5 ze dne 15. května 2001, č. j.   -74, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2002, č. j. -125, v částech, jimiž bylo rozhodnuto o 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. ledna 1998 do zaplacení a o nákladech řízení,  a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 19. října 2004, č. j. -191, který odvolací soud usnesením ze dne 5. dubna 2005, č. j. -229, zrušil, jakož i rozsudkem ze dne 31. října 2006, č. j. -286, stejně – žalobě na zaplacení částky 1 000 000 Kč s 26% úrokem z prodlení od 1. ledna 1998 do zaplacení vyhověl). Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že jím dovolatelka brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným  ani  podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Napadá-li totiž dovolatelka hodnocení provedených důkazů o rozsahu a výši škody,  ve skutečnosti  tím  nezpochybňuje  právní  posouzení  věci  [dovolací   důvod   dle ], nýbrž uplatňuje dovolací důvod podle [tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu  v provedeném dokazování], který  však  přípustnost  dovolání  podle založit nemůže [srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.   ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132].

I když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí  může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené  prostřednictvím  uplatněného  dovolacího  důvodu dle (t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť vytýkala-li dovolatelka soudu, že nerozhodl o změně žaloby, žádnou takovou otázku nevymezuje. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

S ohledem na konkrétní okolnosti případu postrádá judikatorní přesah rovněž otázka aplikace ustanovení při posuzování odpovědnosti žalované za škodu způsobenou žalobci, jakož i otázka, zda-li žalovaná porušila právní povinnost v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, přičemž Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil tyto otázky v rozporu s hmotným právem. Neexistovala-li mezi účastníky platně uzavřená smlouva o konsorciu či jiná smlouva, jejíž vznik upravoval hospodářský zákoník, nemůže být žalobou uplatněné právo žalobce posuzováno jako právo z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských či jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti obchodního zákoníku ve smyslu jeho ustanovení , tedy jako právo řídící se úpravou hospodářského zákoníku, jak se mylně domnívala dovolatelka.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší   soud   je  proto,  aniž   nařizoval  jednání  ( ,  věta  první, ),  pro nepřípustnost odmítl [ , věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a   ,  ve  znění  pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k  dovolání)  podle   , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. května 2009

JUDr. Miroslav   Gallus

předseda senátu