Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3645/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně J. P. s. r. o., zastoupené JUDr. P. B., advokátem, proti žalovaným 1) J. F., , 2) E.F., , 3) Z. T., 4) R. T., zastoupeni JUDr. J.H., advokátem, o zaplacení částky 10,444.816,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního a čtvrtého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2006, č. j. -241, takto:

III.   První a čtvrtý žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. října 2004, č. j. -179, uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni částku 10,444.816,49 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, s tím, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění ostatních žalovaných.

K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem vyloučil odvolání třetí žalované k samostatnému řízení (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, druhou a čtvrtým žalovanými potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti  potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně, podali první a čtvrtý žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a namítajíce, že soudy obou stupňů provedly tendenční selekci důkazů, aniž by tuto selekci relevantně zdůvodnily a právní závěry jsou jednostranné, nemající oporu ve „faktickém a právním stavu“. Zásadní právní význam napadených rozhodnutí spatřují v tom, že tato jsou „postavena na nesprávně hodnocených důkazech, přičemž relevantní důkazy jsou pomíjeny nebo dokonce zaměněny za důkazy jiné…“ Dovolatelé obsáhle polemizují se skutkovými závěry soudů obou stupňů o obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a prvním žalovaným, poskytnutí úvěru a obsahu ručitelského prohlášení čtvrtého žalovaného a nabízejí svůj výklad zjištěných skutečností a hodnocení provedených důkazů. Odvolacímu soudu - i soudu prvního stupně - vytýkají nesprávnost závěru o platnosti smlouvy o úvěru a platnosti ručitelského prohlášení a dovozují nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně a nedostatek své pasivní věcné legitimace s podrobnou argumentací k tomuto názoru. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil  a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání je podle ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z ustanovení se přitom podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné  - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak  nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky, jimiž je namítáno nesprávné hodnocení důkazů, a námitky, že skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž vycházel při právním posouzení věci, jsou neúplná a nesprávná, protože jde o námitku vady řízení podle ustanovení a námitku nesprávných skutkových zjištění podle ustanovení , jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Dovolací námitky, kterými je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, protože závěr o platnosti smlouvy o úvěru a platnosti ručitelského prohlášení čtvrtého žalovaného, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 497 a § 303 obchodního zákoníku).

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání prvního a čtvrtého žalovaných bylo odmítnuto a vznikla jim povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5, , a , ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. května 2009

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu