Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2012/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 23. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z 27. 4. 2007, čj. -10. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se uložení povinnosti žalovanému P. f. ČR uzavřít se žalobci M. M. a S. D. smlouvu o převodu pozemků parc. č. 932

(o výměře 4139 m2), parc. č. 935 (o výměře 2778 m2), parc. č. 936 (o výměře 936 m2)

a parc. č. 2829 (o výměře 126 m2) v katastrálním území K. (obec P.) v celkové hodnotě 543.338,70 Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze 14. 11. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 z 27. 4. 2007, čj. -50, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným ve svém odvolacím návrhu, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a ztotožnil se také s právními závěry soudu prvního stupně.

Odvolací soud poukazoval na to, že v řízení v této právní věci bylo zjištěno, že žalobci se na základě smluv ze 14. 5. 2000 o postoupení pohledávky stali nabyvateli pohledávek, založených rozhodnutími pozemkových úřadů v T. (z 21. 12. 1993

a z 23. 7. 1993), v Ch. (z 21. 4. 1997) a v M. (z 15. 12. 1992), které se vztahovaly k vydání pozemků, jež podle ustanovení nebylo možné vydat. Žalobci se stali postupníky nároku na vydání náhradních pozemků, a to na základě smluv o postoupení pohledávek v květnu 2000. Nárok žalobců tu nebyl přímým nárokem oprávněné osoby podle , takže žalobcům nesvědčí právo na výběr konkrétního náhradního pozemku; také se zřetelem k ustanovení a 7 (ve znění )

a článku VI. tu došlo k prekluzi práva žalobců na vydání jimi uváděných pozemků. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně dovozoval, že dne 31. 12. 2005 tu došlo k prekluzi práv žalobců na vydání jimi uváděných pozemků, uplatňovaných v žalobě žalobců.

Odvolací soud měl dále za to, že tu není rozhodné pro posouzení nároků žalobců, že žalovaný fond uzavřel 21. 9. 1993 nájemní smlouvu ohledně pozemků,

o něž jde v tomto řízení, s firmou P. (ve které jsou žalobci jedinými společníky a současně jednateli), přičemž společnost P. dne 27. 6. 2007 (stejně tak již i ve dnech 29. 8. 2000 a z 24. 1. 2002) požádala žalovaný P. f. ČR o vydání pozemků a došlo i k tomu, že některé z pronajatých pozemků tu byly na nájemce pozemků převedeny. Odvolací soud tu zdůrazňoval, že žalobci svůj nárok uplatnili v tomto řízení jako fyzické osoby, zatím co v případě pronájmu pozemků šlo o právní vztah mezi žalovaným fondem a právnickou osobou (byť i s účastí žalobců v této právnické osobě).

Odvolací soud proto podle ustanovení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně). O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s přihlížením k tomu, že v tomto řízení úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 8. 1. 2008 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 5. 3. 2008 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 9, tedy ve lhůtě podle ustanovení .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu

a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé měli za to, že si soudy obou stupňů nesprávně vyložily ustanovení

a jeho aplikaci v tomto případě, kdy žalobci jsou jedinými společníky a jednateli firmy P., s. r. o., se kterou žalovaný fond uzavřel dne 21. 9. 1993 nájemní smlouvu (č. 204 N 93/01) o pronájmu pozemků, o něž jde v tomto řízení. Žalovaný fond také pak na základě žádosti žalobců převedl do vlastnictví žalobců některé z pronajatých pozemků, a to pozemky parc. č. 933, 931, 934 v katastrálním území K. (obec P.), ale k vydání dalších pozemků žalobcům nedošlo.

Dovolatelé na rozdíl od názoru soudů obou stupňů mají za to, že není v rozporu s ustanovením , aby žalobci uplatnili svým návrhem i právo na vydání konkrétního náhradního pozemku. Je to na místě zejména tam, kde jde o obranu proti postupu pozemkového fondu při přidělení a převodu náhradních pozemků, jenž by byl svévolný a diskriminující, jako tomu je i v daném případě, kdy pozemkový fond část konkrétních náhradních pozemků žalobcům již vydal, ale zbylou část těchto pozemků v tomtéž katastrálním území vydat žalobcům odmítl. Touto libovůlí žalovaného fondu není nárok žalobců dlouhodobě vyřizován s cílem sledovaným žalovaným fondem, aby se žalobci vydání této zbývající části souvisejících pozemků vzdali a spokojili se s finančním vypořádáním. Ze strany žalobců tu šlo o nárok řádně a včas uplatněný, ohledně něhož není na místě uplatňovat názor, že jde o nárok prekludovaný.

Ve vyjádření žalovaného P. f. ČR k dovolání žalobců bylo uvedeno, že dovoláním žalobců napadený rozsudek odvolacího soudu je třeba považovat za věcně i formálně správný. Žalobci jsou držiteli postoupených restitučních nároků podle a právo na poskytnutí jiných náhradních pozemků jim už zaniklo; jejich restituční nárok však nezanikl a žalobci mohli jeho uspokojení požadovat v peněžní formě.

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 9), ani z obsahu dovolání dovolatelů a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem ze 14. 141. 2007 (sp. zn. Městského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud posuzoval nárok žalobců v daném případě zejména podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě

a k jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení v případech nevydání pozemku uvedených v téhož zákona pozemkový fond převede oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle ustanovení , a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

V nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, P1.ÚS 6/05, vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. a uveřejněným i pod č. 226 svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl v části VII/g uveden ohledně postavení postupníka (ve smyslu ustanovení ) i právní závěr, že nelze dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníka“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudního rozhodnutí

a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.

Vedle těchto uvedených právních otázek se soudy obou stupňů musely v daném případě zabývat i otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení , 7 a článku VI zákona č nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12.2005, P1.ÚS 6/05.

Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, P1.ÚS 6/05 (vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. a uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění ) a článek VI. zákona č. 2543/2003 Sb., pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.), a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu“ (tj. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem

a účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( – ) a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění )

a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle

§ 11 odst. 2 zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědicové, a nejsou jimi postupníci“.

Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením i vzhledem k citovaným právním závěrům z publikované judikatury obecných soudů i nálezů

a usnesení Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud, který měl na zřeteli v podstatě tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobců rozsudkem soudu prvního stupně, uváděnou právní otázkou v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu

(s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože neřešil odvolací soud svým rozsudkem ze 14. 11. 2007 (sp. zn. Městského soudu v Praze) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatelů zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanoveních a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. května 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu