Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 821/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání JUDr. H. G.,  zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 4. 4. 2007, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. (žalobce JUDr. H. G., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č.R., o nahrazení projevu vůle při uzavření smlouvy o převodu nemovitosti), takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 23. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Benešově z 19. 9. 2006, č. j. -96. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, domáhajícího se, aby žalovanému P. f. Č.R. bylo uloženo uzavřít podle smlouvu o převodu nemovitostí – pozemků parc. č. 2/1 (o výměře 2489 m2), parc. č. 117/9 (o výměře 1203 m2), parc. č. 201 (o výměře 819 m2) a parc. č. 410/2 (o výměře 2768 m2) v katastrálním území P., zapsaných na listu vlastnictví 10002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. (katastrální pracoviště B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalovaného fondu proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 4. 4. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu  v Benešově z 19. 9. 2006, č. j. -96, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (podle ustanovení , věta první, a a 5 ) nebylo odvolání žalobce shledáno důvodným.

Odvolací soud uváděl, že podle zjištění soudu prvního stupně žalobce má restituční nárok (podle ) ve vztahu k žalovanému, založený pravomocným rozhodnutím P. ú. P. ze 6. 6. 1995, č. j. PÚ R 1826-9, a že žalobce tento nárok nabyl jako dědic po původní oprávněné osobě – A. V. B., zemřelém 13. 10. 1997. Nárok na vydání náhradního pozemku (podle rozhodnutí P. ú. P. z 12. 11. 1993) pak A. V. B. postoupil, jako postupitel, Ing. J. T., který potom smlouvou z 2. 6. 2005 část pohledávky převedl na postupníka JUDr. H. G.

Odvolací soud dovozoval, že pokud jde o nárok žalobce jako dědice původní oprávněné osoby (vyplývající z již uvedeného rozhodnutí P. ú. P. ze 6. 6. 1995) nevztahují se na žalobce lhůty uvedené v a 7 a žalobce i v budoucnu se může domáhat vydání náhradního pozemku ( ), popřípadě může žádat o finanční náhradu. Pokud pak jde o zbývající část nároku, který žalobce získal jako postupník (a nikoli jako dědic původní oprávněné osoby), právo žalobce jako postupníka zaniklo dnem 31. 12. 2005 ve smyslu ustanovení a nálezu Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, (vyhlášeného pod č. 531/2005 Sb.). Odvolací soud poukazoval na to, že podle článku VI nabylo-li rozhodnutí pozemkového úřadu nebo byl-li nárok uplatněn před účinností , pak lhůta pro převod pozemku končila dnem 31. 12. 2005.

Ztotožnil se proto odvolací soud s právním názorem soudu prvního stupně, že nárok na vydání náhradního pozemku, který žalobce JUDr. H. G. nabyl smlouvou o postoupení pohledávky od Ing. J. T. zanikl uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty, a to ze zákona ( ve znění ).

Pokud šlo o nárok žalobce na vydání náhradního pozemku, který žalobce JUDr. H. G. nabyl dědictvím po původní oprávněné osobě A. V. B., poukazoval odvolací soud na ustanovení (novelizovaném ), jímž je upraven postup při převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám uvedeným v (kterým nebylo možné vydat pozemek způsobem uvedeným v a 2 ), a to pouze za podmínek uvedených v ustanovení Tyto podmínky však v daném případě splněny nebyly.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (ve smyslu ustanovení ) včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a s přihlížením k tomu, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 26. 10. 2007 a dovolání ze strany žalobce bylo dne 27. 12. 2007 (po předchozích třech svátečních dnech) předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Benešově, tedy ve lhůtě stanovené v (s přihlížením i k ustanovení téhož právního předpisu). Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatel uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatel především vytýkal, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy „k prokázání netransparentního postupu žalovaného P. f. Č.R., upřednostňujícího při vydávání náhradních pozemků pouze některé oprávněné osoby“. Nárok žalobce tak nebyl po více jak 15 letech ode dne účinnosti uspokojen, ačkoliv stát tu disponuje řadou vhodných nemovitostí k uspokojení nároku osob požadujících přiznání náhradního pozemku, se kterými stát disponuje jako věřitel oprávněných osob.

Dovolatel dále vytýkal rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné právní posouzení postavení žalobce nikoli jako oprávněné osoby (třebaže žalobce je univerzálním dědicem původní oprávněné osoby), nýbrž jen jako pouhého postupníka nároku na vydání náhradního pozemku. Podle obsahu postupní smlouvy, uzavřené mezi A. V. B. a Ing. J. T. šlo totiž o postoupení bezúplatné a Ing. J. T. se zavázal případně získané náhradní pozemky převést zpět na A. V. B. (a po jeho smrti na jeho univerzálního dědice, jímž je žalobce JUDr. H. G.).

Dovolatel rovněž vytýkal, že si odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení , a to v tom smyslu, že tímto ustanovením upravený postup chápe jako jedinou možnost vydání náhradního pozemku oprávněné osobě, tedy pouze formou organizování veřejných nabídek k uplatnění zájmu o nabízené náhradní pozemky. Podle názoru dovolatele ze znění zákona o půdě nemůže být dovozován mechanismus veřejné nabídky pozemků či jiné stanovené splnění procedury převodu náhradních pozemků. Forma veřejných nabídek náhradních pozemků ostatně nevedla v uplynulé době k realizaci uspokojení nároků značného počtu restituentů . Soudy obou stupňů se také vůbec nezabývaly tím, zda dlouhodobé neuspokojení nároků žalobce bylo či nebylo výsledkem libovůle či svévole žalovaného pozemkového fondu při naplňování účelu zákona o půdě. S ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného fondu co do náhrady formou přiznání náhradního pozemku bylo ztíženo právo žalobce domáhat se žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného fondu k převodu konkrétních srovnatelných náhradních pozemků.

Dovolatel je přesvědčen o tom, že v daném případě „pohledávky A. V. B. z restitučních rozhodnutí přešly na žalobce JUDr. Hanse G. nikoli postoupením, ale děděním, a to prostřenictvím přechodu práva na vypořádání nepřímého zastupování Ing. T.“.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplynulo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Benešově), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem ze 4. 4. 2007, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , podle něhož v případech, v nichž pozemky nebo jejich část nelze vydat (viz ), pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , o pozemkových úpravách.

Podle ustanovení (ve znění ) oprávněným osobám, uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v a 2 , převede pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li v tomto předpise dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

Podle ustanovení (ve znění ) osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový fond a převod pozemku do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který by byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.

Soudy obou stupňů se v této právní věci musely zabývat i otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, .

Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění ) a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu“ (tj. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem i účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( - ) a tudíž je lze postoupit na základě , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědicové, a nejsou jimi postupníci“.

Vzhledem k těmto uváděným ustanovením i vzhledem k výroku a odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, (vyhlášeného pod č. 531/2005 Sb.), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud, který měl na zřeteli v podstatě tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, uváděnou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem ze 4. 4. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanoveních a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. května 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu