Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5217/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 8. 2006, č.j. -102, potvrdil rozsudek ze dne 8. 9. 2004, č.j.

-67, kterým Okresní soud v Teplicích (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 17, sestávajícímu z kuchyně, čtyř pokojů a příslušenství, v 6. podlaží domu č.p. 1608, ulice B. v T. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční lhůty, uložil jí byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl

o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že žalovaná předmětný byt užívá od roku 1995 na základě dohody o výměně bytu, že v minulosti, zejména během roku 2001, si nájemci ostatních bytů v domě opakovaně stěžovali na její chování, a to především Mgr. T. P., nájemce bytu, nacházejícího se přímo pod předmětným bytem, který žalovaná několikrát vytopila, že na základě těchto stížností dal žalobce žalované dne 10. 8. 2001 písemnou výstrahu (doručenou dne 10. 8. 2001), v níž ji upozorňoval na porušování dobrých mravů v domě, spočívající v nadměrném hluku, hádkách, vulgárních a hlučných nadávkách, na to, že způsobila škodu vytopením bytu jiného nájemce, vyzval ji k nápravě a poučil ji, že v opačném případě učiní kroky k ukončení nájemního vztahu. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaná i přes tuto písemnou výstrahu nadále porušovala dobré mravy v domě hlučným chováním, vulgárním vyjadřováním a vyvoláváním konfliktů.

Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč.zák.“). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit to, že v současné době došlo k relativnímu uklidnění situace tím, že ze strany žalované již nedochází k porušování dobrých mravů. S odkazem na ustanovení

§ 712 odst. 5 obč.zák. vázal její povinnost k vyklizení na zajištění náhradního ubytování, přičemž důvod zvláštního zřetele hodný spatřoval v tom, že pečuje

o nezletilé dítě.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se nezabývala a jako dovolací důvody uplatnila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ],

a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nařídil jednání na den, kdy se ho z vážných zdravotních důvodů nemohla zúčastnit, přestože na své osobní účasti trvala; svoji neúčast na jednání písemně omluvila a požádala o jeho odročení. Ze stejných důvodů žádal odročení jednání také její právní zástupce; odvolací soud však těmto žádostem nevyhověl a ve věci rozhodl. Dovolatelka má za to, že byla poškozena na svém právu účasti při soudním jednání a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále namítá, že ze zprávy, kterou si odvolací soud vyžádal od Magistrátu města T. a provedl jí důkaz, vyplývá, že příčinou hluku v domě nebylo její chování, ale vyvolávání konfliktů M. Š., který se v bytě zdržoval protiprávně bez jejího souhlasu. Rovněž namítá, že odvolací soud neprovedl důkaz výslechem jí navržených svědků. Závěrem navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je nepřípustné, a pro případ, že by dovolací soud dospěl k opačnému závěru, namítl, že je nedůvodné. Poukázal na to, že v řízení bylo provedeno podrobné dokazování, jimiž bylo vyvráceno tvrzení žalované, že porušování dobrých mravů v domě bylo spojeno výhradně s pobytem jejího bývalého druha v bytě. Navrhl, aby  dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a ani podle písm. b) uvedeného ustanovení proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Dovolatelka v dovolání především uplatnila (námitkou, že odvolací soud jednal a vydal rozhodnutí ve věci v její nepřítomnosti) zmatečnostní vadu podle K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Dovolatelka označila jako další dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (čímž uplatnila dovolací důvod podle ). Z obsahu dovolání se však podává, že brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci a na jejichž základě – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že byl naplněn výpovědní důvod podle obč.zák. Podstatou dovolacích námitek jsou výtky, týkající se hodnocení důkazů a nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího chování, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem.

Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle

přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b

odst. 5, , části věty před středníkem a a zavázal žalovanou, která z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění vyhlášky pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 19%, tj. 342,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. května 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu