Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2377/2007

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 25. července 2006, č.j. -83, rozhodl, že žalobní nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení je co do základu opodstatněný.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. ledna 2007, č.j. -110, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle , a to při uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu Dovolatel za otázku zásadního právního významu „považuje otázku, zda za situace, kdy žalobce nabyl pozemek převodem vlastnictví (darovací smlouvou) od osoby oprávněné podle , které byl tento pozemek podle uvedeného zákona vydán, pozemek byl v době vydání oprávněné osobě zastavěn stavbou pod povrchem země, která podle ust.

nebrání vydání nemovitosti, oprávněná osoba nemohla proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s pozemkem, než jsou uvedeny v ( cit. zákona), v darovací smlouvě žalobce prohlásil, že se seznámil se stavem darované nemovitosti a ve stavu, v jakém je, ji do svého vlastnictví přijímá, má žalobce v souvislosti s existencí této stavby ve vlastnictví žalovaného umístěné pod povrchem pozemku nárok vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení.“ Za další právní otázku, kterou dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu řeší v rozporu s platným právem, pak žalovaný považuje otázku, zda stavba vodovodního řadu, umístěná pod povrchem země, je stavbou jakožto samostatnou věcí ve smyslu občanského práva ( obč. zák.) anebo součástí věci, tedy pozemku, v němž je umístěna ( obč. zák.). Žalovaný v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky, který byl publikován

ve Sbírce zákonů pod čís. 131/1994 Sb., a v němž byl Ústavním soudem zaujat právní názor, že meliorační zařízení, umístěná pod povrchem pozemku, nejsou stavbou

ve smyslu § 120 odst. 2 obč. zák., nýbrž součástí pozemku podle § 120 odst. 1 obč. zák. Z vyložených důvodů žalovaný dovodil, že žalobce nemá v souvislosti s umístěním stavby vodovodního řadu pod povrchem předmětného pozemku vůči dovolateli žádný nárok; žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a přiznal dovolateli náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle

, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů.  Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku

ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 9/1999 na str. 293-294, k § 28 zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů k datu vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o půdě“) zaujal právní názor, že pokud osoba povinná i po vydání nemovitosti osobě oprávněné, případně po změně vlastníka podle § 28b odst. 1 zákona o půdě věc nadále užívá, nezbavuje ji § 28 zákona o půdě povinnosti platit za užívání nájemné, popřípadě vydat bezdůvodné obohacení, které užíváním nemovitosti

bez právního důvodu získala.

Také otázka, zda vodní dílo, za které podle předchozí právní úpravy [srov. , o vodách] i de lege lata [srov. , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)] se považuje i vodovodní řad, představuje samostatný předmět občanskoprávní dispozice, byla v judikatuře soudů řešena, a to i ve vazbě na dovolatelem zmíněný plenární nález Ústavního soudu České republiky. Předně lze poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 14. prosince 1993, sp. zn. , publikovaný v Automatizovaném systému právních informací (ASPI) pod číslem JUD 5060CZ, v němž bylo judikováno, že hlavní vodovodní řad je obvykle stavbou, a proto není součástí pozemku. K uvedené otázce zaujal právní názor také Nejvyšší soud České republiky, a to v rozsudku ze dne 19. července 2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/2004, resp. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2903, v němž dovolací soud dovodil, že zatrubnění potoka jako vodní dílo vedené pod povrchem pozemku – zastavěné plochy, na níž stojí obytný dům – není jako stavba součástí pozemku, ale je samostatným předmětem vlastnictví (samostatnou věcí). Dovolací soud – navázav na judikovaný závěr Ústavního soudu České republiky – současně zdůraznil, že meliorační zařízení vedené pod povrchem zemědělské půdy, nelze po stránce funkční srovnávat se zatrubněním potoka, vestavěným pod základy obytného domu, poněvadž zatímco meliorační zařízení slouží zavlažování zemědělského pozemku nebo i přilehlých pozemků téhož půdního charakteru, zatrubnění potoka bylo provedeno nezávisle na vůli zejména nynějšího vlastníka domu a zastavěného pozemku a svou existencí znamená pro vlastníka zátěž, blízkou po právní stránce věcnému břemeni.

Pro úplnost sluší se poznamenat, že proti tomuto rozhodnutí dovolacího soudu byla podána ústavní stížnost (v níž bylo mj. – ve stručnosti shrnuto – argumentováno, že obecné soudy pochybily, pokud s ohledem na nález pléna Ústavního soudu České republiky zaujaly právní názor, že předmětné vodní dílo je samostatnou věcí, nikoliv součástí pozemku, jak dovozoval stěžovatel),  kterou ovšem Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 3. února 2005, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Nejvyšší soud České republiky proto  dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2009

JUDr. Karel  Podolka, v. r.

předseda senátu