Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4277/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně A. G., a. s., zastoupené JUDr. J.V., advokátem proti žalované S. spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem o zaplacení 10,600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2007, č. j. – 114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2005, č. j. – 68, ve výroku jímž uložil žalované zaplatit žalobkyni 10,600.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. ledna 2001 do zaplacení.

Odvolací soud poté, co přitakal skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila projednávaný nárok z titulu vrácení poskytnutých záloh na provizi podle smlouvy o zprostředkování. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zprostředkování ve smyslu § 642 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a že jí v souladu se smluvním ujednáním v ní obsaženým vznikla povinnost zaplatit zálohy na provizi. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zálohu ve výši 3,600.000,- Kč. Soud prvního stupně pak správně dospěl k závěru, že žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně i zálohu ve výši 7,000.000,- Kč. Tento závěr je dostatečně opřen o výsledky dokazování, z něhož je zřejmé, že za právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku na účet, který sdělila žalovaná v proforma faktuře č. 001/2000, zaplatila společnost A., a. s., jež tím plnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně.

Odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná nevytvořila (a ani vytvořit nemohla) příležitost předvídanou ve smlouvě o zprostředkování a že jí tak nevznikl nárok na provizi.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkázala na ustanovení (dále jen „ “). Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka poměrně obsáhle rekapituluje skutkový děj a dosavadní průběh řízení. Vytýká odvolacímu soudu, že se vůbec nevypořádal s jejími námitkami, že nebyla účastníkem smlouvy o půjčce, že ze smlouvy o půjčce nevyplývá žádná souvislost s pozdější smlouvou o zprostředkování ze dne 2. března 2000, že neexistovala žádná dohoda mezi ní a původní žalobkyní, že by za žalobkyni měl platit částku 7 milionů Kč jiný subjekt a konečně, že A., a. s., poskytl půjčku její právní předchůdkyni, s vědomím, že částku převádí na účet právního zástupce její právní předchůdkyně, tedy nikoli žalované. Vadu řízení tak dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska důvodů, které uvedla ve svém odvolání, čímž porušil její právo na řádné přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení a její právo na spravedlivý proces. Při správném právním posouzení neměl odvolací soud dospět k názoru, že platbou třetí osoby došlo ke splnění závazku žalobkyně vůči žalované, když žalovaná neměla o takovém způsobu platby dohodu ani s původní žalobkyní, ani s onou třetí osobou, a proto žalobkyně nemohla být ve sporu aktivně legitimována s požadavkem na vrácení takové částky. Nadto odvolací soud, aniž by byl proveden jakýkoliv důkaz k otázce, jaký počet akcií by byl potřebný k zajištění rozhodujícího podílu při hlasování na valné hromadě, dospěl bez dalšího k nesprávnému právnímu závěru, že nevytvořila (a ani vytvořit nemohla) příležitost předvídanou ve smlouvě o zprostředkování.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání tvrdí, že dovolání není přípustné a argumentuje ve prospěch rozhodnutí odvolacího soudu.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Proto nemohl Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout k tvrzeným vadám odvolacího řízení ani k námitkám týkajícím se nedostatků skutkových zjištění.

Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde posouzení toho, zda v projednávané věci došlo poukázáním částky 7,000.000,- Kč společností A., a. s. na účet, který sdělila žalovaná v „proforma faktuře“ č. 001/2000, k poskytnutí zálohy, pak postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. To platí i pro závěry odvolacího soudu, že závazku žalované ze smlouvy o zprostředkování vyvíjet činnost směřující k tomu, aby právní předchůdce žalobkyně měl možnost uzavřít smlouvu, podle které získá akcie zaručující rozhodující podíl při hlasování na valné hromadě společnosti L., a. s., neodpovídá žalovanou uvažovaná možnost získání majority v této společnosti napadením platnosti zvýšení jejího základního jmění. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a Podle ustanovení bodu 6, , , a vyhlášky činí odměna částku 20.000,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení vyhlášky (advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 10.000,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 10.300,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 1957,-Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku 12.257,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 19. května 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu