Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1380/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v   právní  věci  žalobce  L. H., , zastoupeného JUDr. V. H., advokátkou,  ,  proti   žalovanému M.H., , zastoupenému Mgr. P. M., advokátem, , o 52 606,20 Kč  s  příslušenstvím, vedené  u Obvodního soudu pro Prahu 9  pod sp. zn. , o  dovolání žalobce proti  rozsudku  Obvodního soudu    pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2007, č. j.   -99, a proti  rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. -118, takto:

III. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Z dovolání žalobce se podává, že dovolatel jím napadl v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.

Dovolání je ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“  žalobce  proti  rozhodnutí  soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání  žalobce proti  rozsudku ze dne 11. prosince 2007, č. j. -118,  jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek (v pořadí druhý ve věci) Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2007, č. j. -99, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 52 606,20 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně jako v předchozím prvním rozsudku ze dne 16. ledna 2004, č. j. -51, který Městský soud v  Praze  usnesením  ze  dne  6. října 2006,  č. j. -65,  zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení – žalobu zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. Zakládá-li pak nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem na tvrzení, že přepravu pro žalovaného skutečně provedl, jde o námitku směřující do skutkového zjištění, která nemůže přípustnost dovolání v posuzované věci založit. Je tomu tak proto, že ustanovení užití v něm obsaženého dovolacího důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pod nějž je třeba uvedenou námitku dovolatele podřadit, spojuje výslovně toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), což případ podaného dovolání není.

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( , věta první,   ),   pro  nepřípustnost  odmítl  [ věta první  a   o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. května 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu