Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 107/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2007, č. j. -182, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č.j. -182, potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně (nyní Krajského soudu v Brně) ze dne 11.5.2000, č.j. -85, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6 619 650 Kč se 17% úrokem z prodlení od 7.12.1994 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že jednání dne 13.11.2007 proběhlo v nepřítomnosti opatrovníka žalobce, který mu byl odvolacím soudem ustanoven usnesením ze dne 6.9.2007, č.j. -165, a to v souladu s ustanovením , věta druhá , ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále jen „ “), když ustanovený opatrovník nepožádal o odročení jednání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl-li mu ustanoven opatrovník v rozporu s . Namítá, že pokud se neoprávněně ustanovený opatrovník nedostavil k jednání a nepožádal o odročení jednání, mohlo mít jednání tohoto opatrovníka za následek, že bylo rozhodnuto proti zájmům žalobce. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně použil pro ustanovení opatrovníka , neboť podle tohoto ustanovení může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, ale v daném případě se o popsané skutečnosti uvedeným ustanovením nejednalo. Žalobce se omluvil z jednání pro zdravotní potíže s žádostí o odročení jednání a s tím, že současně s omluvou žádal o zaslání požadovaných podkladů, které potřeboval k vyjádření se k věci, resp. odůvodnění odvolání.

Podle názoru dovolatele odvolací soud rovněž pochybil, pokud v usnesení o ustavení opatrovníka v poučení uvedl, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Proti tomuto usnesení žalobce přesto podal odvolání, o jehož vyřízení ale nebyl vyrozuměn, a teprve z dalších přípisů se dozvěděl, že soud jednal v jeho nepřítomnosti, když jeho nesprávně ustanovený opatrovník nepožádal o odročení jednání. Má za to, že postupem soudu byla porušena jeho základní práva účastníka řízení.

Žalobce poukazuje i na nesprávné poučení o dovolání v napadeném rozsudku s tím, že soudem byla uvedena nesprávná lhůta pro dovolání v délce jednoho měsíce.

Dovolatel, opírajíc dovolání o ustanovení navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl pro vady řízení, které měly za následek nesprávné právní posouzení, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že z dovolání nevyplývá, v čem dovolatel spatřuje zásadní právní význam řešené věci. Argumentaci žalobce, že mu nebyly poskytnuty určité materiály, které žádal za účelem odůvodnění svého odvolání, považuje za bezpředmětnou a tvrzení, že žalobci byl ustanoven opatrovník v rozporu s , je podle žalovaného účelové, když navíc četnost omluv z jednání žalobce svědčí o tom, že jeho zdravotní stav nebyl jen přechodně nepříznivý.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( „ “) nejprve vyšel ze závěru, že podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle , ve znění účinném před 1.lednem 2001. Odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté odvolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a z obsahu dovolání vyplývá, že se opírá o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle      

Dovolací soud je nucen nejprve konstatovat, že je nedůvodná námitka dovolatele k nesprávnému poučení o dovolání v napadeném rozsudku, týkající se nesprávně uvedené lhůty pro dovolání v délce jednoho měsíce. Podle , ve znění účinném do 31.12.2000, mohl účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, tudíž poučení odvolacího soudu, který správně rozhodoval podle ve znění účinném do 31.12.2000, je správné.

Dovolatel ve svém dovolání nesprávně odkázal na , ve znění účinném od 1.1.2001, ale z obsahu dovolání vyplývá, že se dovolává přípustnosti dovolání podle , podle něhož je dovolání přípustné, jestliže byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Je třeba připomenout, že zjištění takové vady má za následek nejen přípustnost podaného dovolání podle tohoto ustanovení, ale současně také jeho důvodnost podle

Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem – nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení , ve znění účinném do 31.12.2000, mohl předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Ustanovení , ve znění účinném do 31.12.2000, tedy neobsahovalo na rozdíl od ustanovení , ve znění účinném                   od 1.1.2001, důvod pro ustanovení opatrovníka spočívající v tom, že se fyzická osoba z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Odvolací soud však žalobci ustanovil opatrovníka právě z důvodu, že se žalobce z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, byť řízení vedl podle ve znění účinném do 31.12.2000. Nejvyšší soud přitom v rozsudku ze dne 23.8.2001, sp. zn. , dovodil, že byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.

Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle ustanovení byl v tomto směru uplatněn právem, neboť nesprávným postupem soudu byla žalobci odňata možnost jednat před soudem.

Je-li rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou řízení uvedenou v , dovolací soud se nemůže zabývat přezkoumáním právního posouzení věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2001, sp. zn. ).

Dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) a zabýval se dalšími výslovně uplatněnými důvody, proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá a třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu