Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3432/2007

U S N E S E N Í

O. V.,

P. Č.,

P., zastoupenému JUDr. Ottou Mrňavým, advokátem se sídlem v Praze 3, Tachovské nám. 649/3, o zaplacení stěhovacích a skladovacích nákladů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.4.2007, č. j. -109, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.4.2007, č. j. -109, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12.12.2006, č.j. -55, kterým bylo zastaveno řízení co do částky 8.831,- Kč a zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 218.215,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě nájemní smlouvy ze dne 12.10.1990 pronajal Bytový podnik Prahy 1 jako pronajímatel žalovanému nebytové prostory v domě v P. s tím, že tyto prostory budou sloužit jako prodejní galerie. Vzal za prokázané, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou a bylo stanoveno, za jakých okolností je pronajímatel oprávněn smlouvu vypovědět. Též zjistil, že žalobce jako pronajímatel zaslal žalovanému jako nájemci výpověď z nájmu nebytových prostor, kterou převzala manželka žalovaného. Odvolací soud dále vzal za prokázané, že po uplynutí šestiměsíční lhůty dne 24.1.2001 žalobce svépomocí předmětné nebytové prostory zpřístupnil a věci z pronajatých nebytových prostorů vyklidil, a to přes nesouhlas žalovaného, načež po žalovaném požadoval uhrazení stěhovacích a skladovacích nákladů.

Po právní stránce odvolací soud poukázal předně na ustanovení § 45 o.z. s tím, že výpověď z nájmu nebytových prostor byla žalovanému doručena, neboť tuto převzala manželka žalovaného, takže se dostala do sféry dispozice žalovaného. Ztotožnil se dále s hodnocením věci soudem prvního stupně v tom, že i když po ukončení nájmu byl žalovaný povinen nebytové prostory žalobci předat a neučinil tak, nepříslušelo žalobci právo k uplatnění svémoci formou jejich vyklizení. S odkazem na znění § 6 o.z. připomněl, že svémoc je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním stavu. Žalobce by mohl svémocně postupovat v případě odvracení hrozící škody (§ 417 o.z.) a jeho zásah by musel být přiměřený. Podmínky pro aplikaci prvé části hypotézy, totiž odvracení hrozící škody, však v řízení žalobce neprokázal.

Podle odvolacího soudu na danou věc nelze aplikovat ani ustanovení ani § 742 o.z. o jednatelství bez příkazu. To bylo pojmově vyloučeno proto, že žalobce obstarával především vlastní záležitost, totiž uvolnění nebytového prostoru. Skutečnost, že by vyklizení nebytového prostoru bylo ku prospěchu žalovaného (§ 743 o.z.) žalobce původně ani netvrdil a uváděl ji účelově až v odvolání proti napadenému rozsudku (k povodním, v důsledku nichž došlo k vlhnutí zdiva v nebytových prostorech, došlo před rokem a půl od jednání žalobce).

Odvolací soud připomněl, že ani samotná nájemní smlouva nepředpokládala možnost svémocného vyklizení nebytových prostor žalobcem po skončení nájmu, ostatně podle znění smlouvy při nepředání pronajatých nebytových prostor po skončení nájmu si účastníci sjednali sankci.

Z těchto důvodů se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nebyl oprávněn vniknout do nebytových prostor a vyklidit je, i když po ukončení nájmu byl žalovaný povinen nebytové prostory žalobci předat. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil, že žalobce musí sám nést stěhovací a skladovací náklady, neboť mu vznikly v důsledku jeho neoprávněného jednání.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 9.7.2007 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Toto své tvrzení blíže nespecifikoval, za použití výkladového ustanovení , jež je použitelné i pro dovolací řízení ( ) lze však s jistou dávkou licence dovodit, že směřovalo k tvrzení, podle něhož v dané věci konkrétní chování žalovaného vyvolalo nutnost užití svémoci podle , resp. jednatelství bez příkazu podle a násl. o.z., jmenovitě o.z., když dovolatel s vyloučením aplikace těchto ustanovení odvolacím soudem nesouhlasil. V dovolání poukazoval na odborný posudek PhDr. M. P., která provedla soupis vyklízených uměleckých předmětů, podle něhož pohnutkou jednání dovolatele byl výkon vlastnického práva k nemovitosti, když předmětné nebytové prostory nebyly žalovaným dlouhodobě užívány. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že byl povinen zdržet se výkonu svých vlastnických práv, byť byla porušována protiprávním jednáním třetích osob, v daném případě nájemce. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Z toho důvodu nemohl dovolací soud přihlížet k námitkám vysloveně skutkové povahy (viz argumentace odvolatele opírající se o závěry shora citovaného znaleckého posudku).

Pokud jde o právní posouzení věci, neshledal dovolací soud, že by posouzení věci odvolacím soudem bylo v rozporu s ustanoveními hmotného práva ve smyslu ve vztahu k ustanovení Dovolací soud plně odkazuje na přiléhavé, vysoce instruktivní, přesvědčivé odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které vychází z konstantního výkladu tam uvedených ustanovení a dopadá na skutková zjištění v této konkrétní věci. Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2009

JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu