Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D51F9A48821BBCD0C1257A4E00657419.html
HTML · 13.77 KB
No categories available
26 Cdo 58/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 952,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 41 C 147/2005 -36, odmítl (podle § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř. “) jako opožděně podané odvolání žalovaného proti rozsudku tohoto soudu ze dne 24. srpna 2005, č. j. 41 C 147/2005 -9; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Citovaným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit „byt č. 12, I. kategorie o velikosti 2+kk, nacházející se ve 3. patře domu č. p. 2324 v B. – L. na ulici P. č. or. 1“, a rozhodl
o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. dubna 2007, č. j. 19 Co 61/2007 -59, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně (usnesení ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 41 C 147/2005 -36) a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. V dovolání především namítl, že nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí jeho odvolání podle § 208 o.s.ř. , neboť mu nebyl řádně doručen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. srpna 2005, č. j. 41 C 147/2005 -9 (proti němuž odvolání směřovalo). V této souvislosti poukázal na ustálenou judikaturu, která mimo jiné dovodila, že „pouhé sdělení držitele poštovní licence, že zásilka, jejímž odesílatelem byl soud, byla uložena, uložení adresátu bylo oznámeno a zásilka nebyla v příslušné době vyzvednuta, není samo o sobě dostatečným podkladem pro závěr, že došlo k řádnému náhradnímu doručení“. Uvedl, že se v době doručování citovaného rozsudku nezdržoval v místě trvalého pobytu, neboť byl svým zaměstnavatelem vyslán na služební cestu, přičemž tuto skutečnost řádně doložil potvrzením zaměstnavatele. Nesouhlasil proto se závěrem odvolacího soudu, že „nejméně 13., 14., 15., a 16. 10. 2005 se v místě bydliště zdržoval“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů. Uvedla, že v dovolání nastolená otázka přípustnosti a podmínek náhradního doručování písemností podle § 46 odst. 2 o.s.ř. nemá po právní stránce zásadní význam, neboť již byla konstantní judikaturou jednoznačně vyřešena. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. , neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238 odst. 1, § 238a odst. 1,
§ 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , uveřejněného pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost zbývá dodat, že přípustnost dovolání nemůže být v daném případě založena ani nesprávným poučením obsaženým v napadeném usnesení, tj. poučením, že proti rozhodnutí odvolacího soudu „lze podat dovolání … k Nejvyššímu soudu ČR …“.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu . Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 – uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Za tohoto stavu dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř. ), dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 500,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 15 ve spojení s § 14 odst. 3 a 4 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1 , § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 152,- Kč představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. května 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu