Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
14 C 144/2021
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 160 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 160 000 Kč se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 160 000 Kč se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedl k tomu, že požaduje náhradu nemajetkové újmy, která žalobci vznikla nepřiměřeně dlouhou délkou soudního řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, pod sp.zn. 37 Cm 71/2011 . Uvedl k tomu, že dne 12. května 2011 podal žalobu jíž bylo zahájeno řízení o zaplacení 586 882 Kč s přísl. Pravomocně byla věc vyřízena dne 14. července 2020. Ke dni podání žaloby probíhá řízení u Nejvyššího soudu České republiky o dovolání. Ač bylo řízení ve výši uvedené lhůtě zahájeno již v květnu roku 2011, bylo pravomocně skončeno až v červenci 2020, tedy trvalo téměř 9 let a 2 měsíce a to je dle žalobce délka nepřiměřená. Žalobce byl v průběhu řízení aktivní, mimo jiné se účastnil osobně každého soudního jednání, řádně a včas navrhoval důkazy a činil včas veškeré procesní úkony. Nepřiměřená délka soudního řízení rozhodně nebyla způsobena jeho vinou. Délka řízení hrubě neodpovídá složitosti a skutkové a právní náročnosti řešené věci. Dotčené řízení bylo pro něj zásadního významu, jelikož se jednalo o uplatnění pohledávky z obchodního styku, zaplacení ceny díla za odvedené stavební práce. Po podání žaloby se žalobce domníval, že předmětný spor bude ukončen v průběhu 2 max. 3 roky. Pro úplnost dodává, že ze statistického přehledu soudních agend Ministerstva spravedlnosti ČR za rok 2008 a 2014 vyplývá, že celková průměrná délka řízení ode dne nápadu do dne právní moci v občanskoprávních věcech na krajských a okresních soudem činila ve Východočeském kraji 363 resp. 275 dnů. I z uvedeného je zjevné, že délka dotčeného řízení je několikanásobně delší než průměrná délka řízení v obdobných sporech a jde tak nepochybně o extrémní délku řízení. Z důvodu nepřiměřené délky řízení požaduje žalobce nahradit nemajetkovou újmu, která mu dosud vznikla, a to formou přiměřeného zadostiučinění v penězích. Výši přiměřeného zadostiučinění učinil žalobce v souladu se zákonnými kritérii a se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 . Žalobce požadoval po žalovaném zadostiučinění poskytnutím finanční částky ve výši 160 000 Kč, kterou vypočetl následovně: 1) základní částka ve výši 20 000 Kč za první dva roky řízení, tj. za jeden rok řízení 10 000 Kč 2) základní částka ve výši 140 000 Kč za třetí až devátý rok řízení (7 let), tj. za každý další rok řízení 20 000 Kč. Tuto částku žalobce uplatnil u žalované dne 7. ledna 2021. Žalovaná o jeho nároku nerozhodla.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce u ní přípisem, doručeným žalované dne 11.1.2021, uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil na částku 160 000 Kč. Namítané řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 71/2011 dosud probíhá po dobu 10 let a 4 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Před soudem I. stupně se konalo více soudních jednání. Žalovaná má za to, že v průběhu řízení nedocházelo k výrazným prodlevám, všechny úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Žalobce ani žádné průtahy nespecifikuje. Žalovaná má za to, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 71/2011 nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1869/2015 ) je při případném přiznávání zadostiučinění za nemajetkovou újmu za základní částku za 1 rok řízení zásadně považována částka 15 000 Kč, k jejímu navyšování má docházet pouze za výjimečných okolností, například když je délka řízení skutečně extrémní anebo délka řízení násobně přesáhla dobu, za níž by mohla být věc projednána. Žalovaná má za to, že ani jedna z uvedených situací v daném případě nenastala, ani nic takového nevyplývá z žalobních tvrzení.
3. Soud ve věci rozhodl postupem dle ust. § 115a o.s.ř aniž by nařizoval jednání, když s tímto postupem účastníci souhlasili.
4. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 37Cm 71/2011 soud zjistil, že dne 12.5.2011 podal celé jméno žalobce žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové o zaplacení 586 882 Kč (smlouva o dílo). Dne 19.5.2011 byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku, který ve lhůtě nezaplatil, proto dne 28.6.2011 bylo řízení pro nezaplacení poplatku zastaveno usnesením, kdy v odvolací lhůtě žalobce poplatek zaplatil a dne 18.7.2011 bylo usnesení o zastavení řízení soudem zrušeno. Dne 11.8.2011 byl vydán platební rozkaz. Dne 26.8.2011 – odpor žalovaného v předmětném řízení., který byl dne 1.9.2011 zaslán žalobci. Dne 25.5.2012 – soudce referoval nařízení jednání na 26.9.2012. Jednání se konala dne 26.9.2012, 13.3.2013 – to bylo odročeno na neurčito a stranám uloženo, aby podaly návrhy na další procesní postup. Dne 5.4.2013 nařízeno jednání na 11.9.2013, u něhož bylo dokazovaní skončeno a odročeno k písemným závěrečným návrhům na 23.9.2013, kdy byl vyhlášen rozsudek (zamítnuta žaloba). Dne 5.11.2013 bylo podáno odvolání žalobce a žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 11.11.2013 soud zasílá žalobci k osvobození – formulář, na to ale žalobce nereaguje a soud proto 10.12.2013 nepřiznal žalobci osvobození. Dne 22.1.2014 žalobce opět žádá o osvobození a zasílá soud prohlášení o majetkových poměrech, čemuž soud vyhověl a dne 23.1.2014 žalobci přiznává osvobození. Dne 12.3.2014 bylo přeposláno odvolání žalobce – žalovanému a dne 9.5.2014 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 23.9.2014 (VS v Praze) nařizuje jednání na 26.11.2014. To však bylo zrušeno a bylo uvedeného dne rozhodnuto o zrušení rozsudku KS v Hradci Králové č.j. 37 Cm 71/2011 -142 ze dne 23.9.2013 a věc byla vrácena soudu I. stupně, a to dne 22.12.2014. Dne 22.1.2015 bylo soudem I. stupně nařízeno jednání na 6.5.2015, to bylo po provedení odročeno k dalšímu dokazování na 21.10.2015. To bylo odvoláno k žádosti žalované strany a stanoven nový termín na den 8.2.2016. Jednání 8.2.2016 bylo za účelem doplnění dokazování a výsl. svědků odročeno na 25.4.2016 a následně odročeno k opětovnému volání svědka na 14.9.2016. To pak bylo odročeno k dalšímu dokazování na 23.11.2016, dále na 1.2.2017 a to pak na neurčito – k vypracování znaleckého posudku. Dne 2.2.2017 byli účastníci vyzvání ke složení zálohy na ZP . Dne 12.4.2017 ustanoven znalec a dne 23.5.2017 mu byl zaslán spisový materiál. Dne 22.2.2018 urgováno u znalce zaslání ZP , avšak znalec požádal o prodloužení, přičemž 13.3.2018 byla lhůta prodloužena do 14.5.2018. Poté bylo žádáno opět o prodloužení do 6/2018, prodlouženo bylo do 30.6.2018 a následně do 31.8.2018, dokdy byla lhůta znalci pod pohrůžkou již uložení pořádkové pokuty, prodloužena. ZP soudu dodán dne 3.9.2018 6.9.2018 byl rozeslán účastníkům k vyjádření. Žalobce požádal o výslech znalce. Dne 9.10.2018 referoval soudce nařízení jednání na 12.12.2018, avšak zástupce žalobce požádal o odročení jednání (nemoc), čemuž soud vyhovuje a přesouvá jednání na 27.2.2019, u něhož soudu žalobce předkládá jiný znalecký posudek. Jednání bylo odročeno na 8.4.2019 k obeslání znalce k výslechu. U tohoto jednání bylo dokazování skončeno a věc odročena k písemným závěrečným návrhům na 13.5.2019, kdy byl vyhlášen rozsudek (žaloba zamítnuta). Žalobce podal odvolání 27.6.2019, k němuž se vyjádřil žalovaný a spis byl dne 29.7.2019 zaslán odvolacímu soudu, který dne 17.6.2020 rozsudek soudu I. stupně potvrzuje. Rozsudek nabyl právní moci 14.7.2020. Dne 24.5.2021 podává žalobce odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o znalečném, spis byl předložen odvolacímu soudu 2.6.2021, odkud byl dne 17.7.2021 vrácen se zrušením přiznání znalečného a řízení bylo o této otázce zastaveno. Žalobce v mezidobí podal dne 14.9.2020 dovolání, 5.5.2021 byl vyzván k úhradě soudního poplatku a 18.11.2021 byl doručen Nejvyššímu soudu, který dne 22.12.2021 dovolání žalobce odmítl (pro nepřípustnost). Dne 7.1.2022 byl spis vrácen Krajskému soudu v Hradci Králové.
5. Skutkovým zjištěním soudu je, že předmětné řízení bylo zahájeno 12.5.2011. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 26. září 2012. Další jednání před soudem prvního stupně se ve věci konala dne 13. března 2013, dne 11. září 2013, dne 23. září 2013, dne 6. května 2015, dne 21. října 2015, dne 8. února 2016, dne 25. dubna 2016, dne 14. září 2016, dne 23. listopadu 2016, dne 1. února 2017, dne 27. února 2019, dne 8. dubna 2019, dne 13. května 2019. Ve věci bylo poprvé meritorně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pod č.j. 37 Cm 71/2011 -142, ze dne 23. září 2013, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto Usnesením Vrchního soudu v Praze, č.j. 4 Cmo 122/2014 -198, ze dne 26. listopadu 2014, kdy byl výše uvedený rozsudek rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Následně bylo o věci znovu rozhodnuto rozsudkem rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 37 Cm 71/2011 -520, ze dne 13. května 2019, kdy byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 214/2019 -465, 4 Cmo 213/2019 , ze dne 17. června 2020, kdy byl výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 37 Cm 71/2011 -520, ze dne 13. května 2019 potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. července 2020. Poté probíhalo řízení u Nejvyššího soudu České republiky, řízení o dovolání, které inicioval žalobce. Dovolání bylo dne 22.12.2021 odmítnuto. Řízení tak trvalo od 12.5.2011 do pravomocného skončení v červenci 2020, 9 let a 2 měsíce.
6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
7. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.
8. Podle § 31 a) citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové lhůtě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Otázku přiměřenosti délky řízení je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2407/2016 , k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení dochází, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci.
10. V posuzovaném případě má soud za to, že délka řízení byla vyvolána převažujícím podílem žalobce na délce řízení, který poté co byl po podání žaloby vyzván k zaplacení soudního poplatku, tento zaplatil až v odvolací lhůtě po zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z jeho strany, pročež dne 18.7.2011 bylo usnesení o zastavení řízení soudem zrušeno a řízení se tak zdrželo o 3 měsíce zaviněním žalobce. Další zdržení o cca 3 měsíce opět vyvolal žalobce, který byl lhostejný k výzvě soudu z 11.11.2013, jímž soud zaslal žalobci k osvobození – formulář, avšak na to žalobce nereagoval, pročež soud 10.12.2013 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků z odvolání, dne 22.1.2014 žalobce opět žádá o osvobození a zasílá soudu prohlášení o majetkových poměrech, čemuž pak soud vyhověl a dne 23.1.2014 žalobci přiznal osvobození. Další zdržení vyvolané žalobcem lze shledat v odročení jednání dne 12.12.2018 k žádosti zástupce žalobce pro nemoc, kde se řízení zdrželo o další 3 měsíce (bylo přesunuto na 27.2.2019).
11. Soud z provedeného dokazování nemá za prokázané výrazné a zaviněné prodlevy ze strany žalované, právě naopak, v průběhu řízení nedocházelo k výrazným prodlevám ze strany žalované a všechny úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Z uvedených důvodů byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta.
12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady ve formě 2 paušálů dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. za převzetí věci a vyjádření k žalobě, tedy 2 x 300 Kč (600 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.