Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 53/2022-30
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kopeckou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 9 100 Kč od 19. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 560 Kč a rozdílu mezi přiznanými a požadovanými zákonnými úroky z prodlení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 310 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 9 100 Kč od 19. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 560 Kč a rozdílu mezi přiznanými a požadovanými zákonnými úroky z prodlení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 310 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 9 660 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 19. 3. 2021 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s jednorázovým poplatkem ve výši 2 660 Kč do 18. 4. 2021. Žalovaný však na svůj dluh nic nezaplatil. Na základě smlouvy ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř. “).
4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 3. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč dne 19. 3. 2021, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 660 Kč do 18. 4. 2021. Podle žalobkyně je žalovaný od 19. 4.2021 v prodlení s úhradou svého závazku, na který nezaplatil nic. Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 ve spojení se smlouvou ze dne 20. 5. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 9. 10. 2021. Dopisem ze dne 9. 10. 2021 byl žalovaný vyzýván k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.
5. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).
6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.
7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.).
8. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.
11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které měl žalovaný jednorázově vrátit. Žalovaný však poskytnutou zápůjčku ani zčásti nevrátil. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny zápůjčky proto soud považuje za důvodný.
12. Poplatek ve výši 2 660 Kč (představující 38 % jistiny zápůjčky) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012).
13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku za období trvání zápůjčky neměla přesáhnout 30 % z poskytnuté zápůjčky.
14. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků částku ve výši 30 % z jistiny zápůjčky, tj. 2 100 Kč, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 9 100 Kč (7 000 Kč zápůjčka + 2 100 Kč soudem přiznaný poplatek). Ujednání o poplatku v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 580 o. z. za neplatné.
15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 9 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
16. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v účinném znění.
17. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky.
18. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 9 100 Kč (94 % žalované částky) a pro 560 Kč byla žaloba zamítnuta (6 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (94 % - 6 %), má žalobkyně právo na zaplacení 88 % účelně vynaložených nákladů.
19. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 534 Kč (3 úkony právní služby po 1 500 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč spolu s 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 4 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z § 14b odst. 1 bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.
20. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 1 489 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 88 %, tj. částka 1 310 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
21. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.