Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2439/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2007, č. j. -104, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2007, č. j. -67, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru doručeného žalobci dne 2. 9. 2005, na zaplacení „náhrady mzdy od 23. 8. 2005 do 15. 3. 2007 ve výši průměrného měsíčního hrubého příjmu krát počet měsíců při čistém příjmu 8.600,- Kč“, dále „náhrady cestovních nákladů v částce 2.000,- SK a 2.000,- Kč za cestu vykonanou z T. do místa výkonu prací P., U., Ch.“ a „náhrady  léčebných nákladů ve výši 500,- SK za hospitalizaci a 1.500,- SK za léky“), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že právní otázku výkladu ustanovení zák. práce (ve znění do 31. 12. 2006) z hlediska včasnosti žaloby o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a s tím související otázku předpokladů vzniku nároku na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení zák. práce (ve znění do 31. 12. 2006) posoudil odvolací soud v souladu  s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. , uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) -  zásadní význam ve smyslu ustanovení

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení , který – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - byl žalobcem (tvrzením, že „odvolací soud z procesního hlediska pochybil, neboť dle judikatury měl postupovat tak, že nárok na náhradu mzdy a cestovného vyloučí k samostatnému řízení“) rovněž uplatněn [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ,  které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Žalobce podává dovolání - jak výslovně uvádí – rovněž proti „výroku III.“ rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (které má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení – srov. ) však není – jak vyplývá z ustanovení až - přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. května 2009

JUDr. Mojmír  Putna, v. r.

předseda senátu