Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
DD8A7D7905FB5A2AC1257A4E0067944C.html
HTML · 10.02 KB
No categories available
30 Cdo 4800/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2007, č.j. 37 C 80/2006 -63, zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na svých internetových stránkách omluvu
ve znění uvedeném ve výroku, dále, aby omluvu uveřejnila na dalších označených internetových portálech a současně v určených denících, a žalobci též zaplatila částku 2.000.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2008, č.j.
1 Co 377/2007 -99, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) ve výrocích ve věci samé potvrdil, změnil jeho výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením § 11 násl. o.z. Z tvrzení žalované nevyplývá, že by se žalobce dopustil trestného činu nebo přestupku a nebyla jimi porušena zásada presumpce neviny. Nebylo proto možno dovodit odpovědnost žalované podle ustanovení § 13 o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména poukazuje na to, že informace poskytnuté žalovanou nebyly objektivní a vyvážené, resp. nestranné, a především nebyla respektována presumpce neviny. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. 28 Cdo 95/2002 , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. 30 C do 1526/2004 , nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006 -130). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 o.s.ř. , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu