Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1801/2008

U S N E S E N Í

-95,   t a k t o :

Dovolání žalobce se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. ledna 2007, č. j. -74, zamítl žalobu (kterou by bylo určeno), že zadržením žalobce dne 10. března 2000 v 15.15 hodin na hraničním přechodu S. H., na základě požadavku Policie ČR, Správy Severočeského kraje, II. Odbor KP Ústí nad Labem ze dne 3. března 2000, č. j. PSV-49/OKS II-57/99, jako důvodně podezřelého ze spáchání velmi závažné hospodářské trestné činnosti, k jehož provedení nebyl státní zástupkyní krajského státního zastupitelství vydán předchozí zákonem stanovený souhlas, došlo k porušení zákona a tím i k porušení práva žalobce na ochranu jeho osobnosti podle (dále jen „o. z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007,

č. j. -95, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do práv žalobce chráněných ustanovením násl. o. z. Posuzovaný zásah vůči žalobci ze strany orgánů činných v trestním řízení byl proveden při výkonu jejich povinností, přičemž v řízení o ochranu osobnosti nebyl soud oprávněn tento postup přezkoumávat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Zejména dovozuje, že jeho zadržení nebylo nezbytné, resp. bylo nezákonné. Připomíná ústavní principy, z nichž vychází právo na ochranu osobnosti, stejně jako skutkové okolnosti případu (fakticky je tak uplatněn i dovolací důvod podle ustanovení

). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)

a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č.j. -130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3

, nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení

s § 218 písm. c) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. května 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu