Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1415/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně  se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v  Ostravě rozsudkem ze dne 6. ledna 2006, č.j. -39, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „ “). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. srpna 2007, č.j. -124, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že žalobkyně neoprávněné zásahy do svých osobnostních práv spatřuje v tom, že žalovaný v návrhu na výkon rozhodnutí vydáním věcí uvedl, že se nacházejí v bydlišti žalobkyně, ač věděl, že jsou umístěny na jiném  místě. Soud konstatoval, že žalobkyně nesplnila povinnost vydat věci žalovanému uloženou soudem, takže žalovaný podáním návrhu na výkon rozhodnutí využil svého subjektivního práva stanoveného zákonem, aniž by se tak stalo nepřiměřeným způsobem. V řízení proto nebyl prokázán neoprávněný zásah žalovaného

do osobnostních práv žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Dovolací důvody spatřuje výslovně v naplnění předpokladů obsažených  v ustanovení § 241a odst. 2

písm. a) a b) Zejména poukazuje na tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a připomíná nedostatky ve skutkových zjištěních. Vytýká též vadnou aplikaci ustanovení násl. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně  k dalšímu řízení.

Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. , usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2006, č.j. -130, rozsudek NS ČR ze dne 14. května 2002, sp.zn. apod.). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.   ,  uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s ,   , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému

v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. května 2009

JUDr. Pavel  Pavlík, v. r.

předseda senátu