Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 143/2022
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 427,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 427,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 531,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 957,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 427,77 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 427,77 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 427,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 531,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 957,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 427,77 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 427,77 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 427,77 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 3. 2017.
2. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobce se výslovně nevyslovil
3. Soud na základě listin obsažených ve spise učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 3. 2017 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal mimo jiné hradit úroky, poplatky a uhradit případný nepovolený záporný zůstatek na účtu. Z přílohy k rámcové smlouvě soud zjistil podrobnosti ohledně vedení a používání předmětného účtu. Součástí smlouvy o účtu jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky (VOP) a Sazebník poplatků. Z čl. 9 VOP soud zjistil, že banka je oprávněna odepsat z účtu klienta peněžní prostředky v případě úhrady cen a skutečných nákladů banky v souvislosti s poskytovanými službami. Z čl. 9 soud zjistil, že částku cen a poplatků banka odepíše z platebního účtu klienta, a to i v případě, když tím vznikne debetní zůstatek. Klient je povinen vyrovnat všechny dlužné částky (včetně debetního zůstatku) okamžitě na první požádání banky. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018 soud zjistil způsob vzniku nedovoleného záporného zůstatku ve výši 5 296,23 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni a oznámením ze dne 28. 12. 2020 bylo toto postoupení oznámeno žalovanému.
4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému shora popsaný úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit.
5. Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za prokázané, že nastala splatnost předmětné pohledávky a žalobce zároveň vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti s ohledem na soulad i v detailech a shodu obsahu různých důkazů. Tyto důkazy pak nebyly co do jejich pravosti či pravdivosti nijak zpochybněny.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 714,77 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.