Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3393/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně V.F., , zastoupené JUDr. D. V., advokátem, , proti žalovanému Ing. J. M., , jako správci konkursní podstaty úpadkyně D. a spol., s. r. o., zastoupenému JUDr. J. D., advokátkou, , o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2008, č. j. -166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2006,  č. j. -136, o zamítnutí její žaloby o vyloučení označených nemovitostí    ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, Nejvyšší soud odmítl podle  a , (dále jen „ “) jako nepřípustné.

Dovolací argumentace, již dovolatelka připíná k dovolacímu důvodu uvedenému        v , spočívá na tvrzení, že výzva žalovaného ze dne   24. dubna 2002 – v níž je uvedena výše zajišťované pohledávky a cena zástavy – nebyla formulována jako doplnění či dodatek předchozí výzvy ze dne 14. května 2001 (adresované dovolatelce žalovaným ve smyslu ustanovení , o konkursu  a vyrovnání; dále jen „ZKV“), ale šlo o samostatný úkon. Jelikož předchozí výzva právě pro absenci uvedení výše zajišťované pohledávky a ceny zástavy „postrádala právních účinků“, nemohla následná výzva způsobit, že předchozí výzva tímto „nabyla úplnosti   a účinnosti“. Připouštějíc, že obsah výzvy podle ZKV nemusí být pouze na jedné ě, dovolatelka dovozuje, že je-li její obsah rozvržen do více listin, musí tyto tvořit logický celek a „jejich vzájemnou a předpokládanou spojitostí musí být obecnému adresátovi zřejmé, že všechny tyto y mají tvořit celek a mají být také vykládány společně“.

Jak výzvu ze 14. května 2001, tak výzvu z 24. dubna 2002, má dovolatelka za neurčité „a tedy právně neúčinné“, neboť mezi zastavené nemovitosti v nich byl zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy.

Ačkoli dovolatelka obecně odkazuje i na dovolací důvod obsažený v ustanovení   , námitka, že soudy obou stupňů nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku Ing. L. B., podle něhož se od ceny zastavených nemovitostí musí odečíst předpokládané náklady spojené s pořízením náhradních bytů pro nájemce bytů nacházejících se v zastaveném domě, je argumentací, jež se nepojí s ohlášeným dovolacím důvodem, nýbrž s dovolacím důvodem dle , který dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá k dispozici.

V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené usnesení v souladu.

Tak v rozsudku uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí     a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem ustanovení § 27 odst. 5 ZKV je, aby zástavní dlužník byl uvědomen o úmyslu správce konkursní podstaty sepsat do konkursní podstaty věci tvořící předmět zástavy (tj. v daném případě věci, jimiž je zajištěno plnění závazků úpadkyně z titulu úvěrové smlouvy věřiteli) a o tom, jakým plněním do konkursní podstaty může zahrnutí předmětu zástavy do soupisu konkursní podstaty zabránit. Tamtéž dovodil, že je li výzva podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV obsažena ve více podáních (zákon o konkursu a vyrovnání v tomto směru žádné omezení neobsahuje), je nutno tato podání posuzovat z hlediska jejich návaznosti a v nich vyjádřeného obsahu a zejména pak s přihlédnutí k jejich (shora uvedenému) účelu. Vysvětlil rovněž, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle § 27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena,  uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá.

Názor odvolacího soudu týkající se výzvy v této věci a argumentace jinou hodnotou nemovitostí těmto závěrům odpovídá, když odvolací soud v tomto ohledu na označené rozhodnutí výslovně odkazuje.

S námitkou, že mezi zastavené nemovitosti byl ve výzvách zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy, se vypořádal již soud prvního stupně, který v odpovídajícím rozsahu žalobě vyhověl, přitom je zcela zřejmé, že tato nesprávnost neurčitost výzvy nezpůsobuje a pro tento triviální úsudek důvod připustit dovolání dán není.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné být nemůže.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu