Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1075/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce K. F., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. M. C., advokátem, o zaplacení částky 183 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2008, č. j. -604, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. -568, (v pořadí čtvrtém) zastavil řízení do částky 33 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 12. 4. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh, aby by žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč se 17% úrokem z prodlení od 12. 4. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. září 2008, č. j. -604, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku pod bodem III o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil, ve výroku pod bodem IV o nákladech řízení státu jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. ledna 2009 dovolání, které však nijak neodůvodnil (uvedl pouze, že podané dovolání následně doplní). V podání ze dne 22. ledna 2009 doručeném soudu prvního stupně dne 13. února 2009 svoje dovolání doplnil a uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to posouzení nájemní smlouvy týkající se M. K. v K. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nájem na dobu určitou se opakovaně prodlužoval podle ustanovení . V řešení této otázky spatřuje dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, takže jeho dovolání je proto podle jeho názoru přípustné podle ustanovení (dále jen „“). Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v , posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Tato lhůta je vymezena v věty prvé tak, že účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uplatnění dovolacího důvodu podle předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. věta první ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů               se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit           o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (, část druhé věty před středníkem ).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo           z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. ). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (, ), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal dne 5. ledna 2009 u soudu prvního stupně včasné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, tj. ve dvouměsíční lhůtě uvedené v   Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 610 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl odvolateli (jeho zástupci) doručen dne 3. listopadu 2008. V dovolání žalobce neuvedl, z jakého důvodu dovolání podává, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů, ani čeho se domáhá. K podání dovolatele ze dne 22. ledna 2009 označeném jako odůvodnění dovolání žalobce, doručeném soudu prvního stupně dne 13. února 2009, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání, nebyl dovolací soud ve smyslu  věty první oprávněn přihlížet.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání ( věta první ) a dovolání žalobce doručené soudu prvního stupně 5. ledna 2009 postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze pro tyto obsahové nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení a první věty odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a 142 odst. 1 , když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2009

JUDr. Zdeněk   Des

předseda senátu