Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3141/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, proti žalovaným 1) D. M. zastoupené JUDr. P. K. advokátem, 2) M. T., a 3) J.M., zastoupené JUDr. J. C., advokátem, o zaplacení částky 229.890,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2006, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Třetí žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil ve vztahu ke třetí žalované rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2005, č. j. -78, ve výroku, kterým bylo druhému žalovanému  a třetí žalované uloženo zaplatit žalobkyni  částku 229.890,- Kč s 21,5% úrokem z prodlení od 17. května 1998 do zaplacení a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolatelka namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení a b) (dále jen „“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz výslechem svědkyně V. P., zaměstnankyně věřitele, jež měla být při podpisu smlouvy o úvěru a mohla úmyslně zaměnit datum na smlouvě o úvěru dovolatelky a jejím ručitelském prohlášení. Dovolatelka byla při podpisu ručitelského prohlášení uvedena v omyl, protože se domnívala, že podepisuje svou smlouvu o úvěru. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v závěru o platnosti ručitelského prohlášení dovolatelky, když samotná smlouva o úvěru, kterou ručitelský závazek zajišťoval, byla dle jejího názoru neplatná. I kdyby smlouva o úvěru byla platná, nebylo platné ručitelské prohlášení, protože její podpis byl získán podvodem.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy o úvěru i ručitelského prohlášení dovolatelky, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 497 a § 303 a násl. obchodního zákoníku).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitek, že nebyl proveden důkaz výslechem navržené svědkyně, protože jde o námitku, jež není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Dovolání třetí žalované tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž  není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto                    a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení bodu 6, , a , ve znění účinném do 31. srpna 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném            od 1. září 2006 (vyjádření bylo podáno 17. října 2006), a celkem činí 7.800,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2009

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu