Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 222/2021-22

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 6 404,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 836,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 836,08 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 404,08 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 568 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 836,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 836,08 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 404,08 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 568 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 6 404,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené pod číslo mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě níž byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč s tím, že uhradí za poskytnutou půjčku souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinou půjčky v žalované výši. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předmětné částky od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne datum pod číslo uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč jako půjčka s tím, že žalovaná uhradí tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná na úhradu předmětné částky zaplatila 7 163,92 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby činí zůstatek neuhrazené jistiny 6 404,08 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 404,08 Kč od datum do zaplacení, přičemž vycházela z při stanovení počátku prodlení až z výzvy zaslané žalované ze dne datum.

5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum a datum, na základě nichž přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek písemně vyrozuměna.

6. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení na základě smlouvy uzavřené do datum, posoudil soud uplatněný nárok v souladu se , ve znění účinném do shora uvedeného data. U nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud postupoval v souladu se , ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť k prodlení žalované s úhradou dlužné částky došlo až po tomto datu.

7. Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

9. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena platná smlouva o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon číslo Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelská smlouva, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdce žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný). Podepsaná smlouva představuje smlouvu o půjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice obsahově není v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě o půjčce za právní úkon absolutně neplatný, k čemuž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ.

13. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu obec zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k  je neplatnou pouze část smlouvy o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy celá smlouva o půjčce.

14. Jelikož si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalované částku 8 000 Kč a žalovaná uhradila částku 7 163,92 Kč, jsou povinni si plnění s odkazem na ustanovení § 457 obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení, vrátit. V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Pokud tedy soud od částky poskytnuté věřitelem odečetl platby nerozporované žalobkyní, pak zůstatek dluhu žalované ke dni rozhodnutí soudu představuje 836,08 Kč (8 000 - 7 163,92).

15. Vzhledem k výše uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 836,08 Kč společně s 8,25% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, přičemž vycházel ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po doručení předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum zaslané žalobkyní na adresu trvalého pobytu žalované dne datum O nároku na přiznání zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., neboť k prodlení žalované došlo až po datum.

16. Při výkladu lhůty ke splnění závazku soud vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., kdy v případě, že si strany neujednají čas splnění dluhu, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Při výkladu pojmu„ bez zbytečného odkladu“ byl přijat závěr, že se jedná o 5 až 10 denní lhůtu. Vzhledem k tomuto výkladu soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od datum, přičemž vycházel z toho, že výzva k plnění byla doručena žalované nejpozději třetí pracovní den po odeslání a po přičtení 7 kalendářních dnů k plnění lhůta skončila datum. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úrokové sazby vyplývá z

17. Do zbývajícího nároku ve výši 5 568 Kč včetně příslušenství byla žaloba ve výroku II. rozsudku zamítnuta, neboť v tomto rozsahu nárok žalobkyně není důvodný.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle (dále jen ), přičemž přihlédl k tomu, že v převážné míře uplatněného nároku byla žalobkyně neúspěšná a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.