Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 142/2021-41

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 26 753 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 171 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 582 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 441,57 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 493,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 116,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 161,57 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 736,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 185 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 171 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 582 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 441,57 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 493,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 116,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 161,57 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 736,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 185 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 753 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná byla dotazována na své rodinné a majetkové poměry a tyto informace byly ověřovány pomocí dokladů poskytnutých žalovanou. Žalovaná zároveň podpisem zákaznické karty stvrdila správnost všech jí uváděných údajů. Podle žalobkyně postačí, pokud klient předloží příslušné dokumenty při sjednávání smlouvy. Vedle toho je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací.

2. Na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 21. 7. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 5 185 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 9472,49 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 827,51 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 205 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 161,57 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 1. 9. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 736,89 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 472,49 Kč od 8. 9. 2017 do 6. 12. 2019) a dále úroků ve výši 23,72 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 9 472,49 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 7. 10. 2016 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 1 260 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 232 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 1 644 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 9 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 227,58 Kč a poplatek za životní pojištění v částce 208 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 441,57 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 18. 11. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 493,28 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 25. 11. 2017 do 6. 12. 2019) a dále úroků ve výši 23,72 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne 21. 7. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč splatit společně s poplatkem za zařazení do programu životního pojištění ve výši 290 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč.

6. Ze zákaznické karty klienta ze dne 21. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, žije v nájmu a je na mateřské dovolené. Pobírala mateřskou ve výši 3 800 Kč, sociální dávky ve výši 8 234 Kč, alimenty v částce 2 000 Kč, přídavky na děti ve výši 1 000 Kč a příspěvek na živobytí v částce 4 267 Kč. K výdajům žalovaná sdělila, že platí nájem/inkaso ve výši 9 000 Kč, výdaje domácnosti činí 8 200 Kč. Použitelný příjem žalované představovala částka 2 101 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit výplatní pásky, nájemní smlouvu a výměr mateřské.

7. právnická osoba a žalovaná dále uzavřely dne 7. 10. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč, který představuje úrok ve výši 1 260 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč splatit společně s poplatkem za zařazení do programu životního pojištění ve výši 232 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 274 Kč.

8. Ze zákaznické karty klienta ze dne 7. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, žije v nájmu a je na mateřské dovolené. Jako čistou mzdu uvedla 4 800 Kč, dále pobírala státní sociální dávky ve výši 12 501 Kč a výživné v částce 2 500 Kč. K výdajům žalovaná sdělila, že platí nájem/inkaso ve výši 9 000 Kč, výdaje domácnosti činí 8 200 Kč a původní věřitelce splácí 1 220 Kč měsíčně. Použitelný příjem žalované představovala částka 1 381 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit výplatní pásky, nájemní smlouvu a výměr mateřské.

9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 26 753 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020.

10. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021, odeslanou následujícího dne.

11. Dle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dvě smlouvy o zápůjčkách, na základě které žalovaná v den podpisu každé smlouvy obdržela v hotovosti celkem 19 000 Kč, a sice 10 000 Kč dne 7. 10. 2016 a 9 000 Kč dne 21. 7. 2016.

17. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Tato povinnost přitom chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

18. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu jeho § 2, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Bez znalosti majetkových poměrů klienta nelze ani objektivně tvrdit a paušalizovat, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatností jsou méně rizikové. Vždy je totiž třeba přihlédnout ke všem ostatním poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.

19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Žalobkyně sice v rámci žaloby a jejího doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla a zákaznickými kartami doložila, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila jedinouu, ze které by bylo možné pravdivost údajů sdělených žalovanou posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznických kartách jsou správné a celistvé a na základě toho si pak učinit úsudek o její celkové majetkové situaci. Bez toho, aby věřitel doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně tedy s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalovaného úvěr splácet.

21. Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán, podle kterého postačí, pokudy, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaná skutečně předložila tvrzené dokumenty. Nicméně setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a komplexní stran majetkové situace klienta. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v  umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že shora vymezená veřejnoprávní povinnost žalobkyně je nezávislá na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

23. Nad rámec shora uvedených premis posuzování bonity klienta soud dodává, že i pokud by údaje obsažené v zákaznických kartách byly pravdivé a komplexní stran majetkových poměrů žalované a žalovaná by původní věřitelce doložila příslušné dokumenty (žalovaná měla doložit výplatní pásky, byť byla na mateřské), nemohla by původní věřitelka uzavřít, že majetkové poměry žalované jsou uspokojivé a že bude po celou dobu trvání obou smluv při stávajících majetkových poměrech schopna dostát svým závazkům z obou smluv. Veškeré příjmy žalované totiž tvořily příspěvky státní sociální podpory. Uvedené sociální dávky nemají být náhradou příjmů, ale mají sloužit k překlenutí nepříznivé majetkové situace osoby. Jsou určeny k zajištění výživy, bydlení a ostatních základních osobních potřeb, nikoliv ke splácení spotřebitelských úvěrů. Vedle toho původní věřitelka zahrnula do příjmů žalované výživné pro děti (alimenty) ačkoliv tato částka je určena nezletilému dítěti (byť je splatná k rukám rezidentního rodiče), nikoliv matce a nelze je tak zahrnovat do příjmů dlužníka.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za formální, s cílem pouze vykázat údaje, které měly při zběžném pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, pročež jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné. Z tohoto důvodu měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalované od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované byla poskytnuta celkem částka 19 000 Kč (9 000 Kč a 10 000 Kč), přičemž na svůj dluh uhradila celkem 6 829 Kč (1 644 Kč a 5 185 Kč) a žalované tak zbývá uhradit na jistině celkem 12 171 Kč. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

25. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 8. 9. 2017 (v případě smlouvy ze dne 21. 7. 2016), resp. 25. 11. 2017 (v případě smlouvy ze dne 7. 10. 2016). Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatných) smluv o zápůjčce do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 7. 1. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 10. 1. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 20. 1. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu až od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.

26. Co do zbývající požadované částky 14 582 Kč, veškerých smluvních úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a dále zbylých úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem adresa.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.