Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 118/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci vznesl žalovaný podáním ze dne 17. 6. 2008 námitku věcné a místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně a námitku podjatosti ve vztahu k soudcům senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Martě Coufalové, JUDr. Ladislavu Bognárovi, Mgr. Aleně Chládkové, JUDr. Heleně Krejčí a JUDr. Marcele Kernbachové. Vznesenou námitku podjatosti žalovaný odůvodnil tvrzením, že na základě ústavní stížnosti podané žalovaným byl v předmětné věci nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. , jako soudu odvolacího. Ústavní soud shledal, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení a též k porušení základního práva stěžovatele (žalovaného) plynoucího z a d. Následně senát 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci opětovně rozhodl v příslušné věci usnesením ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. , tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně (tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. ), ale, dle názoru žalovaného, ve svém rozhodnutí nerespektoval závěry obsažené ve výše citovaném nálezu Ústavního soudu, čímž fakticky pokračuje v porušování práv žalovaného garantovaných d. Žalovaný se proto domnívá, že soudci senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci jsou ve věci podjatí, neboť svým přístupem nerespektují nález Ústavního soudu, nedodržují procesní rovnost účastníků řízení, mají zjevně zájem poškodit žalovaného a porušit jeho práva. Navíc dle žalovaného odvolací soud vykazuje průtahy v řízení.

Vrchní soud v Olomouci předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky  k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci příslušného k projednávání a rozhodnutí předmětné věci – tj. senátu 8 Cmo, jehož členy jsou předsedkyně JUDr. Marta Coufalová a soudci JUDr. Ladislav Bognár, Mgr. Alena Chládková, JUDr. Helena Krejčí. JUDr. Marcela Kernbachová, jejíž podjatost žalovaný rovněž namítá, dle sdělení Vrchního soudu v Olomouci již není soudkyní uvedeného soudu, neboť její stáž byla ukončena. Současně Vrchní soud v Olomouci připojil vyjádření dotčených soudců. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ).  Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalovaný jako důvod podjatosti výše zmíněných soudců Vrchního soudu v Olomouci uvádí, že ve svém rozhodnutí nerespektovali závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu, z čehož dovodil, že jsou ve věci podjatí, mají zjevně zájem ho poškodit a porušit jeho práva.

Podle ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Citované ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jen tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví. Např. okolnost, že soudce opakovaně ve věcech týkajících se téhož žalobce zamítl žalobu, nemůže být sama o sobě důvodem soudcova vyloučení, ledaže bude prokázán takový soudcův vztah k věci či k ostatním účastníkům (jejich zástupcům), který zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Z obsahu žalovaným uplatněné námitky podjatosti nevyplývají jako důvod této námitky žádné jiné skutečnosti, než postup soudců v řízení, tj. skutečnosti, která je jako důvod pro vyloučení soudce vyloučena přímo zákonným ustanovením

V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení , rozhodl Nejvyšší soud České republiky  podle tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Marta Coufalová, JUDr. Ladislav Bognár, Mgr. Alena Chládková a JUDr. Helena Krejčí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.

P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal