Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 130/2022
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro: zaplacení částky 22 972,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 661,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 661,83 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 974,38 Kč, částku ve výši 17 593,77 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 4 310,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 372 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 661,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 661,83 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 974,38 Kč, částku ve výši 17 593,77 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 4 310,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 372 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:
jistinu úvěru: 18661,83 Kč,
úplatu složenou z částky úroku 1671,56 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9088,40 Kč, nákladů na vyhodnocení 1723,61 Kč, inkasního poplatku 3338,60 Kč
kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 974,38 Kč za období 23.10.2020 – 11.6.2021
plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny od 20.7.2021 do zaplacení
smluvní pokutu: 4310,88 Kč
náklady spojené s uplatněním pohledávky: 256 Kč
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že společnost právnická osoba, (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl předchozí věřitel dlužníku částku 20 000 Kč za celkové náklady ve výši 17184 Kč, které byly složené z úroku ve výši 1925 Kč, poplatku za sjednání smlouvy ve výši 9300 Kč, administrativního poplatku ve výši 1859 Kč a inkasního poplatku ve výši 3600 Kč. Dlužník měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Dlužník své povinnosti nesplnil, neboť se s vrácením úvěru dostal do prodlení. Proto žalující strana požaduje i smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
5. Listinou zachycující obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o úvěru její výši, výši úroku a dalších poplatků, které se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Rovněž touto listinou bylo prokázáno poskytnutí uvedené částky. Dále z ní bylo zjištěno, že úvěr měl být splácen v pravidelných splátkách sjednaných ve smlouvě. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky, z nichž bylo zjištěno, že v případě prodlení dlužníka nastane bez dalšího splatnost celého dluhu a byla rovněž sjednána smluvní pokuta.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek obsahující seznam postupovaných pohledávek má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).
7. Posouzení schopnosti úvěr splácet bylo prokázáno vyplněným formulářem žádosti o úvěr.
8. Z dalších předložených listiny z hlediska uplatněného nároku soud žádné závěry nečinil.
9. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.
10. Na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879 o.z.).
11. Mezi dlužníkem a poskytovatelem úvěru byla uzavřena smlouva o úvěru a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky. Dlužník měl úvěr hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za sjednání smlouvy (za poskytnutí úvěru), administrativní poplatek (za vyhodnocení úvěru) a inkasní poplatek. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.
12. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo a že úvěru vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal.
13. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli jistinu neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu.
14. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z., § 122 odst. 1 písm. c), odst. 2 z.s.ú.). Dlužník byl s povinností platit smluvní pokutu seznámen. Rovněž byla sjednána povinnost uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky (§ 122 odst. 1 písm. a) z.s.ú.).
15. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
16. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o spotřebitelském úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím nadepsaného soudu.
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.