Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 287/2021-67
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro: zvýšení výživného na zletilé dítě
takto:
I. Žalovaný je povinen přispět na výživu žalobce za období od 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021 částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dlužnou částku ve výši 102 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému kalendářního měsíce, a to až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek i v případě nezaplacení jedné ze splátek, či její části.
II. Tímto rozsudkem se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. května 2013, č. j. 50 P 45/2012–154 pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen přispět na výživu žalobce za období od 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021 částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dlužnou částku ve výši 102 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému kalendářního měsíce, a to až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek i v případě nezaplacení jedné ze splátek, či její části. II. Tímto rozsudkem se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. května 2013, č. j. 50 P 45/2012–154 pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 13. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zvýšil rozsah vyživovací povinnosti žalovaného na jeho zletilého syna –žalobce, a to 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021, z částky 3 000 Kč na částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobce poukázal zejména na následující skutečnosti: o výživě žalobce bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 50 P 45/2012-154, jímž bylo k žádosti žalovaného sníženo výživné, které byl žalovaný na žalobce povinen přispívat, a to z částky 6 000 Kč na 3 000 Kč měsíčně, z důvodu zadlužení žalovaného. V mezidobí, cca před 4 lety žalovanému odpadla další vyživovací povinnost k jeho zletilé dceři jméno, nevlastní sestře žalobce. příjmení jméno nemá sice žalovaný vyživovací povinnost, ovšem dluží ji z toho titulu částku cca 20 000 Kč. Žalovaný žalobci ničím nepřispívá, dlouhodobě výživné nehradí, případně jej hradí pouze pod nátlakem trestních řízení. Od poslední úpravy výživného uplynulo více jak
9 let, žalobce byl po celou rozhodnou dobu 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021 (dále jen: rozhodná doba) studentem střední školy, a má proto na výživné nárok. Náklady na výživu žalobce se od posledního rozhodnutí podstatně navýšily, mimo jiné žalobce musí hradit běžné výdaje spojené se studiem. Veškerou výživu zabezpečuje matka žalobce, a to přes svůj nedostatečný příjem plynoucí pouze z plného invalidního důchodu a neustále se zhoršujícího zdravotního stavu. Žalobce je sice ke dni podání žaloby již osobou zletilou, nestudující, ale i dle sdělení a doporučení soudce v trestních řízeních proti žalovanému, ohledně neplnění vyživovací povinnosti, má proti žalovanému nárok na zpětné navýšení výživného, a má se domáhat zvýšení a doplacení zvýšeného výživného až po skončení předchozích trestních řízení.
2. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil. Žalobce se chová vůči žalovanému v rozporu s dobrými mravy, nerespektuje jej jako otce. Žalovaného nikterak neinformuje o svém prospěchu a to mimo jiné z důvodu chování matky, která žalovanému ve styku s žalobcem dlouhodobě bránila.
3. Soud předvolal účastníky ve věci samé a to dne 23. 2. 2022, a z důvodu neomluvené nepřítomnosti žalované i k jednání dne 28. 3. 2022 Ani k tomuto jednání se žalovaný nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil, i přes výzvy soudu listiny prokazující jeho rozhodné příjmy a výdaje nedoručil, rozhodné skutečnosti nedotvrdil. Soud proto jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění a z nich dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. května 2013, č. j. 50 P 45/2012–154 bylo naposledy stanoveno výživné na tehdy ještě nezletilého žalobce, respektive bylo žalovanému výživné na žalobce počínaje dnem 1. 9. 2011, zvýšeno z částky 1 500 Kč měsíčně na částku
3 000 Kč měsíčně. Žalobce navštěvoval 4. třídu základní školy, žil ve společné domácnosti se svou matkou, která zcela zajišťovala nejen jeho výchovu, ale i výživu. Matka žalobce v době posledního rozhodování ze zdravotních důvodů nepracovala, byla v invalidním důchodu, výše invalidního důchodu činila 5 276 Kč měsíčně. V případě žalovaného již byl nucen Obvodní soud pro Prahu 10 vycházet z jeho předpokládaných příjmů – 22 062 Kč měsíčně, neboť ani před tímto soudem žalovaný nedoložil své rozhodné příjmy. Co do výše předpokládaných příjmů daný soud zohlednil, že na předchozí zaměstnání postačovalo žalovanému základní vzdělání bez další odbornosti, ovšem poukázal na to, že žalovaný by mohl dosahovat ještě vyšších příjmů z důvodu své předchozí praxe. V rozhodném období pro toto řízení (od 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021) žalobce studoval střední školu – anonymizována dvě slova obec – střední škola technická anonymizována dvě slova, žil ve společné domácnosti, jeho výchovu i výživu nadále zcela zajišťovala matka, neboť žalovaný
o žalobce od jeho 2 let neprojevoval žádný zájem a výživné hradil de facto nedobrovolně, velmi často pouze po předchozích trestních řízeních. Náklady žalobce byly v obvyklé výši studenta – například jízdné 300 Kč, telefon, kapesné, učebnice, žalobce byl nucen hradit ovšem i léky spojené s jeho zdravotním stavem 450 Kč měsíčně. V době předchozího rozhodování měl žalovaný další vyživovací povinnost k dceři jméno, ta mu odpadla před počátkem rozhodného období. Dle statistických údajů (např. Sdělení MPSV číslo Sb. i další statistické údaje obecně známé) by činil předpokládaný příjem žalovaného ze závislé činnosti částku minimálně částku 31 225 Kč (osoby v dělnické oblasti bez dalšího vzdělání), pokud by otec i nadále pracoval ve právnická osoba – jeho průměrný hrubý příjem by byl podstatně vyšší.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
8. Ve znění § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestli oprávněný není schopen sám se živit.
9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. (§913 odst. 2 o.z.).
10. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
11. V daném případě žalobce dovozoval změnu svých poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného, od svého nástupu na střední školu. Je zcela zřejmé, že studium, které žalobce zvolil, povede ke zlepšení jejího postavení na trhu práce a je de facto nezbytné (viz např. rozhodnutí Ústavní soudu II. ÚS 2121/14), náklady žalobce na studium byly v základní rovině, v žádném případě nepřevýšily běžné výdaje studujícího. Veškeré náklady žalobce jsou jednoznačně účelně vynaloženými náklady. Žalovaný se o žalobce nikterak nezajímá, jeho obrana je zcela nedůvodná. Žalobce požádal sice o zvýšení výživného na rozhodné období až poté, co vyživovací povinnost žalovanému k žalobci„ zanikla“. Učinil tak však ze zcela omluvitelných důvodů a nevyhovění jeho návrhu by bylo zjevně i v rozporu s dobrými mravy.
12. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného přispět na výživu žalobce za období od 1. 9. 2018 do 31. 6. 2021 částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dlužnou částku ve výši 102 000 Kč soud umožnil žalovanému uhradit žalobci ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, splátky splatné vždy ke každému kalendářního měsíce, a to až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek i v případě nezaplacení jedné ze splátek, či její části.
13. Výrokem II. rozsudku soud deklaroval změnu předchozího rozsudku, a to Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. května 2013, č. j. 50 P 45/2012–154, v rozsahu, ve kterém bylo rozhodováno o výživném pro žalobce.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.
15. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě 3 dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.