Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4022/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. srpna 2006, č. j. -154, zamítl žalobu o určení, že žalobci „vlastní ve společném jmění manželů dům v B. na pozemku parc. č. 312, pozemek parc. č. 312 o výměře 372 m² (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemek parc. č. 313 o výměře 1982 m² (zahrada) vše v k. ú. B., zapsáno na LV č. 74 Katastrálního úřadu P., katastrální pracoviště P.“; současně rozhodl o nákladech řízení.

Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2007, č. j. -179, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „ “), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalobci otevřeli dovolacímu přezkumu posouzení otázky, zda vzhledem k okolnostem případu lze chování žalovaného k nim kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Řešení nastolené otázky, zda byla naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe; úvaha, zda chování obdarovaného (zde žalovaného) lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuelně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. To platí tím spíše pro danou věc, kdy chování žalovaného a žalobců bylo charakterizováno jako oboustranně konfliktní vztah, na němž mají podíl obě strany. Navíc výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, jenž je významný z hlediska aplikace obč. zák., jakož i kvalifikaci hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity jako podmínky vrácení daru podle uvedeného ustanovení podal dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 276/3, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 1883/25, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 2503/28, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil; napadené rozhodnutí tudíž nemůže mít ve věci samé zásadní  právní význam pro rozpor s „konstantní judikaturou vyšších soudů“, jak namítají žalobci, a pro rozpor s hmotným právem.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobcům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. dubna 2009

JUDr. Blanka   M o u d r á ,  v. r.

předsedkyně senátu