Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 649/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání konkursní věřitelky T. I. L., spol. s r. o., proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání téže věřitelky usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2008, č. j. -367, o zamítnutí jejího návrhu na zrušení konkursu na majetek úpadkyně ze dne 19. listopadu 2007, Nejvyšší soud odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Odvolací soud přitakává soudu prvního stupně v závěru, že konkurs může probíhat, i když  se ve smyslu , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), týká jen majetku ve vlastnictví třetích osob.  K odvolacím námitkám dále uvádí, že pro závěr o splnění předpokladů pro zrušení konkursu ve smyslu ZKV nepostačuje pouhá „možnost“, že  předpokládaný výtěžek zpeněžení konkursní podstaty nebude postačovat k úhradě nákladů konkursu, nýbrž že tato skutečnost musí být nepochybně zjištěna.

Dovolací argumentace (již dovolatelka připíná k dovolacímu důvodu uvedenému v ) spočívá na tvrzení, že konkursní soud měl sám provést konkrétní a úplné zjištění stavu konkursní podstaty, zejména zjistit hodnotu sepsaného majetku a nároky dalších osob (zejména dovolatelky) k majetku, jejichž existence není závislá na výsledku vylučovacího sporu.  Jelikož z dostupných údajů lze zjistit, že:

a/ sepsaný majetek nebude svou tržní hodnotou postačovat k žádnému uspokojení konkursních věřitelů z jeho výtěžku musí být přednostně uspokojen dovolatelčin nárok na vydání bezdůvodného obohacení),

b/ v konkursní podstatě se jiný majetek nenachází.

Soud prvního stupně tak měl učinit konkrétní závěr o výsledku zpeněžení majetku a nesměl odkládat výkon dohledové činnosti s odkazem na probíhající vylučovací spor, dochází-li sepsáním majetku již nyní k podstatnému zásahu do dovolatelčiných práv a lze-li již nyní na základě spisu učinit spolehlivý závěr o bezúčelnosti případného budoucího zpeněžení sepsaných věcí.

Dovolání je z větší části polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a v tomto ohledu jde o argumentaci, jež se nepojí s ohlášeným dovolacím důvodem,  nýbrž s dovolacím důvodem dle , který dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen  podle , ve spojení s , odst. 2 , nemá k dispozici.

V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené usnesení v souladu.

Tak v usnesení uveřejněném pod číslem 40/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel (navazuje na  bod XVII. stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že majetkem sloužícím k uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, jehož existence brání vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka, může být jako majetek patřící do konkursní podstaty i majetek ve vlastnictví jiných osob (§ 6 odst. 3 ZKV). Tento závěr logicky platí i pro posouzení předpokladů dalšího trvání konkursu ve smyslu § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV.

Také k povaze pohledávek vzešlých  z toho, že do konkursní podstaty byl sepsán majetek, za který  třetí osoba poskytla dlužníku (pozdějšímu úpadci) vzájemné plnění, se Nejvyšší soud již vyslovil, a to v rozsudku uveřejněném pod číslem 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z nějž plyne, že může jít jen o pohledávku, která se uspokojuje stejně jako ostatní přihlášené pohledávky) a v rozsudcích uveřejněných pod čísly 81/2005 a 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z nichž se podává, že peněžité pohledávky věřitelů vůči úpadci (lhostejno, zda ze smluv, z náhrady škody nebo z bezdůvodného obohacení) samy osobě nemohou být předmětem vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 ZKV.

Na otázku, jak a kdy se provádí  ocenění majetku  sepsaného do konkursní podstaty, odpovídá (v § 18 odst. 5) přímo  zákon o konkursu a vyrovnání.

Důvod připustit dovolání podle , ve spojení s , odst. 2 , proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné být  nemůže.

Rozhodné znění a zákona o konkursu  a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. dubna 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu