Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1556/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je podílovým spoluvlastníkem id. ½ nemovitostí, a to objektu č.p. 356 (nemovitá kulturní památka) a zastavěného jím pozemku parc. č. 451 v kat. úz. Město B., blíže specifikovaných v žalobním návrhu (a výroku rozsudku soudu prvního stupně), a aby byla žalovanému uložena povinnost k vyklizení objektu a k jejímu předání žalobci.

Městský soud v Brně svým rozsudkem č.j. -246 žalobu v obou jejích bodech petitu (určovací, vyklizení) zamítl a vyslovil též, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobce se stal vlastníkem ideální poloviny nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 1975, avšak v roce 1982 tento svůj spoluvlastnický podíl převedl na Československý stát – Obvodní národní výbor B. I, zastoupený B. (formou dvou smluv o převodu nemovitostí). Žalobce tyto smlouvy považoval za absolutně neplatné, neboť je podle jeho názoru uzavřel pod nátlakem, při absenci svobodné vůle, v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. V roce 1991 vyzval žalobce v zákonné lhůtě tehdejšího vlastníka nemovitosti, obchodní společnost I., a. s. (dále jen „I.“), k jejímu vydání na základě zákona

č. , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného zákona však byla tato výzva odmítnuta s tím, že I. je obchodní společností se zahraniční majetkovou účastí, k převodu nemovitosti došlo před 1. 10. 1990 a ze strany I. tedy neexistuje povinnost nemovitost vydat. Během řízení pak soud vycházel z toho, že žalobce obdržel ještě před restitučním obdobím peněžitou náhradu za svůj spoluvlastnický podíl ve výši 150.000,- Kč a rovněž mu byl poskytnut náhradní byt. Žalobci se podle soudu prvního stupně nepodařilo prokázat, že k prodeji došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Soud prvního stupně též dovodil, že je zákonem speciálním vůči obecné úpravě (dále jen „obč. zák.“), týkající se ochrany vlastnického práva ( obč. zák.), a že se tedy žalobce nemohl svého nároku domáhat cestou určovací žaloby ( , dále jen „“), když tak mohl učinit jen podle zákona

o mimosoudních rehabilitacích.

Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zároveň určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně v tom smyslu, že v případě žalobcova nároku jde jednoznačně o nárok restituční a že jej tedy nelze řešit jinak než podle zákona

č. Odvolací soud též vyslovil souhlas se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že s ohledem na poskytnutou přiměřenou finanční náhradu a náhradní byt nedošlo k uzavření smluv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Bylo také zdůrazněno, že mohl-li se žalobce svého nároku domáhat na základě (a to bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil a s jakým výsledkem), nemůže tak učinit podle obecných předpisů, přičemž tento závěr je zcela v souladu s konstantní judikaturou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, z čehož má vyplývat i důvodnost dovolání. Odvolací soud dospěl podle dovolatele k chybnému závěru, když dovodil, že žalobce se nemůže domáhat svého nároku cestou určovací žaloby, neboť takový postup by znamenal obcházení Krajský soud podle něj pominul skutečnost, že I. neměl povinnost vydat předmětnou nemovitost. Kromě toho se podle názoru žalobce soudy dostatečně nezabývaly otázkou platnosti smluv z roku 1982. Dovolatel žádal, aby byl rozsudek odvolací instance zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí nemá podle jeho mínění zásadní právní význam a považuje toto rozhodnutí za správné; dovolateli by tedy nemělo být vyhověno. Pokud se žalobce mohl svého nároku domáhat v rámci restitučních předpisů, nemůže tak činit podle předpisů obecných. Ve vztahu k převodům nemovitostí v 80. letech neabsentovala svobodná vůle převodce, aby bylo možné právní úkon považovat za neplatný.

Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou zastoupenou advokátem (, ) a jeho přípustnost byla dovozena z , odst. 3 pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. V případě kladné odpovědi Nejvyššího soudu na otázku přípustnosti dovolání by byl přezkoumán dovolací důvod, jenž byl uplatněn podle obsahu podle (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání však není přípustné.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce ve svém dovolání v podstatě tvrdí, že se na něj nevztahoval režim zákona o mimosoudních rehabilitacích, poněvadž vzhledem k jeho § 4 odst. 1 písm. a/ nebylo možné dosáhnout vydání předmětného majetku. Kromě toho dovolatel namítá, že soudy obou instancí se dostatečně nezabývaly otázkou platnosti kupních smluv, na jejichž základě přestal být vlastníkem nemovitostí. V tomto konkrétním případě však obě otázky velmi úzce souvisí. Jestliže by se žalobce považoval za oprávněnou osobu (pro okolnosti převodu nemovitostí) a nebylo by možné vydat nemovitosti pro zákonnou překážku, pak je restituční nárok oprávněného transformován do formy finanční náhrady, poskytnuté státem ( zákona o mimosoudních rehabilitacích). Tento nárok musel být uplatněn nejpozději do 1. 7. 1995 (ust. cit. zákona ve spojení s čl. II odst. 4 ), nebo do jednoho roku ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým by byl zamítnut návrh na vydání věci. Pokud tedy tehdejší vlastník věci, kterým byl I., nebyl povinnou osobou na základě ust. citovaného zákona, mohla oprávněná osoba, v tomto případě dovolatel, požádat stát

o poskytnutí finanční náhrady. Je zároveň nutno zdůraznit, že rozhodný byl právní stav ke dni účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích, tedy k 1. 4. 1991 – nikoli stav pozdější. Jestliže by měl restituent pochybnosti o překážce na straně povinné osoby (výluka podniku se zahraniční majetkovou účastí), pak měl tím spíše podat restituční žalobu na vydání věci a finanční náhrada mohla být její alternativou. Nynější obcházení absence tohoto postupu cestou určovací žaloby je však v rozporu s deklarovaným účelem zákona o mimosoudních rehabilitacích (§ 1) i s již konstantní judikaturou.

Stran této judikatury je vhodné poukázat především na stanovisko Ústavního soudu sp. zn. , publikované ve Sbírce zákonů pod č. 477/2005 Sb. V podstatě shodně již dříve viz též rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn.

. Právní názory zde publikované sleduje i senát 28 Cdo, například v rozhodnutích sp. zn. , a dalších.

Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle tedy nebyla dána a dovolání žalobce bylo proto odmítnuto ( věta první,

).

Úspěšnému žalovanému vzniklo podle a právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Tyto náklady však ve vyjádření k dovolání

nebyly vyčísleny, neboť toto vyjádření podala JUDr. J. Z. (jinak advokátka) z titulu funkce předsedkyně správní rady žalovaného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Ludvík  David, CSc., v. r.

předseda senátu