Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5343/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalujících C. z. P., a. s., podané u soudu 4. 4. 2001, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 z 18. 10. 2007, čj. -217. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti, domáhající se určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 434/1

(o výměře 51.171 m2) a pozemku parc. č. 442/3 (o výměře 7.400 m2) v katastrálním území Š., zapsaných na listu vlastnictví č. 499 pro toto katastrální území

u Katastrálního úřadu P.-m. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 31.875,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalující akciové společnosti proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 22. 5. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 18. 10. 2007, čj. -217, potvrzen. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalovanému na náklady odvolacího řízení 24.514,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, neshledal odvolání C. z. P., a. s., důvodným.

Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě jde o spor o určení vlastnictví k nemovitostem (podle ustanovení ), které přešly na stát v důsledku znárodnění zestátněním ve smyslu § 1 odst. 1 bod 18 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků; šlo tu tedy

o pozemky související s cihelnou, která byla znárodněna s celým svým zařízením. Podle názoru odvolacího soudu tu došlo podle uvedeného znárodňovacího předpisu ke znárodnění zestátněním podniku cihelny, a to ke dni 28. 4. 1948 (tj. ke dni vyhlášení zákona č. 114/1948 Sb.). Odvolací soud byl dále toho názoru, že tu bylo třeba zabývat se tím, zda pozemky, které patřily znárodněným „Š. c. z. B. M. a s.“ sloužily zemědělským účelům, když totiž došlo k jejich vydání podle ustanovení , tj. uzavřením dohody o vydání pozemků podle tohoto zákona o půdě.

Odvolací soud se ztotožnil na základě výsledků řízení před soudy obou stupňů s názorem soudu prvního stupně, že žalující akciová společnost „není vlastníkem žádného majetku, k němuž předmětné pozemky měly nějaký vztah nebo s ním souvisely“. Odvolací soud dovozoval, že žalující akciová společnost se stala pouze singulárním sukcesorem, a to k privatizovanému majetku, do něhož pozemky, o něž jde v tomto řízení, nepatří. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že pozemek parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. byl v období od 1. 1. 1948 do 1. 1. 1950 ornou půdou a tento charakter měl z převážné části i v době vydání pozemku oprávněné osobě podle ; pozemek parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. měl charakter „ostatní plochy“, ale k jeho využívání k těžbě hlíny došlo až po 28. 4. 1948 s tím, že po vytěžení hlíny bude dále připadat do zemědělského původního fondu.

K vydání pozemků parc. č. 434/1 a parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. podle došlo dohodou z 29. 7. 1993 (schválenou dne 3. 8. 1993 Pozemkovým úřadem hl. m. P.), jež byla uzavřená právním předchůdcem žalující akciové společnosti (tedy státním podnikem P. c.) s oprávněnou osobou M. M., od níž pak pozemky získal žalovaný J. F. na základě darovací smlouvy z 24. 11. 1993. Tvrzení žalující akciové společnosti, že jak uvedená dohoda z 29. 7. 1993, tak i darovací smlouva z 24. 11. 1993 jsou neplatnými pro rozpor s ustanoveními i s ustanovením , neshledal odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) opodstatněným.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

o zamítnutí žaloby žalující akciové společnosti o určení jejího vlastnictví k pozemkům včetně výroku rozsudku o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalující akciovou společnost v řízení zastupovala, dne 15. 9. 2008 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště dne 7. 11. 2008 k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 10, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se C. z. P., a. s. (v l.), navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel tu měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení odst. písm. c) , a jako dovolací důvody uplatňoval, že v řízení o této právní věci došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Uvedený dovolatel především zdůrazňoval, že má za to, že se mu podařilo v tomto řízení prokázat, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení zejména proto, že toto určení je tu nezbytné, protože žalující C. z. P., jako vlastník sporných nemovitostí, nejsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastník, nýbrž ohledně těchto pozemků je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnictví jiného subjektu.

Podle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku právního nástupnictví žalujících C. z. P., a. s., po jejich právním předchůdci státním podniku P. c. P.; na žalující C. z., a. s., byla převedena část privatizovaného majetku po zrušení státního podniku P. c. ke dni 31. 7. 1995. Tento přechod práv a závazků tu vyplývá přímo z ustanovení Odvolací soud však toto ustanovení na daný případ neaplikoval a už z toho důvodu je jeho posouzení otázky uvedeného právního nástupnictví nesprávné. Dovolatel má za to, že správné řešení této otázky právního nástupnictví vyplývá i z vyjádření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových z 20. 8. 2008, které měl odvolací soud k dispozici. Také v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , jehož obsah je dovolateli znám, byl zaujat názor, že C. z. P., a. s., v likvidaci, jsou právními nástupci státního podniku P. c.

Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu také nesprávné posouzení pozemků, o něž jde v tomto řízení, jako pozemků odpovídajících režimu , třebaže šlo o pozemky, které byly využívány k těžby hlíny. Podle názoru dovolatele je naopak rozhodující nikoli předchozí charakter pozemků, nýbrž jejich „faktické užívání k datu jejich odnětí k účelům jiným než zemědělským“.

Dovolávající se C. z. P. mají za to, že v daném případě došlo i k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se odvolací soud nezabýval okolností, zda všechny nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, měly jednoznačně charakter zemědělských pozemků. Podle názoru dovolatele tu bylo třeba posoudit zejména to, zda lze považovat za pozemek sloužící k zemědělským účelům i pozemek, který byl v době odnětí původnímu vlastníkovi používán jako zdroj suroviny, který byl integrální součástí průmyslového závodu, či pozemek, který v době nabytí účinnosti zákona o půdě byl pozemkem, ohledně něhož existovalo platné rozhodnutí (vydané ve stavebním řízení) o umístění stavy na tomto pozemku. Neobjasnění této otázky bylo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.

Přípustnost dovolání dovolávající se akciové společnosti C. z. P., a. s., v likvidaci, bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovolaním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutí, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud v daném případě posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení a dále pak zejména podle ustanovení § 1 odst. 1 i § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 229/11991 Sb. s přihlížením i k ustanovení

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto i o určení, zda právo, nebo právní vztah jsou tu dány, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle ustanovení se zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku vztahuje:

a) na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní fond,

b) na obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti včetně zastavěných pozemků,

c) na obytné budovy, hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství včetně zastavěných pozemků a

d) na jiný zemědělský majetek uvedený v § 20 zákona č. 2129/1991 Sb. (tj. živý a mrtvý inventář a zásoby).

Podle ustanovení podléhá dohoda o vydání věci mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou ( ) schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

Podle ustanovení (o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby) prodejem privazitovaného majetku nebo jeho vložením do základního kapitálu obchodní společnosti přechází na nabyvatele ke dni účinnosti smlouvy vlastnické právo k věcem, jakož i jiná práva a závazky související s prizvatizovaným majetkem.

V rozhodnutí uveřejněném  pod č. 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek byl zaujat právní závěr: „Mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu; vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný. Správní akt, vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným právním orgánem, je neplatný“.

Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005, P1.ÚS – st. 21/05, uveřejněném sdělením č. 477/2005 Sb.) byl zaujat výkladový závěr k ustanovení : „Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žalob podle a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu“.

Z uvedených ustanovení právních přepisů (zejména z ustanovení ) i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů vycházel dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání dovolávající se akciové společnosti C. z. P., a. s., v l., proti rozsudku odvolacího soudu z 22. 5. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze). Z obsahu soudního spisu v této právní věci (sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 10), ale ani z údajů dovolatele nebylo možné přesvědčivě dovodit, že by odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotním právem (jmenovitě s ustanoveními ), nebo konkrétní právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, popřípadě právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k publikovaným právním závěrům Ústavního soudu ČR). Uvedené zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení

a odst. 3 nebyly tedy u dovolání dovolatele shledány.

U dovolání nepřípustného již nenáleží dovolacímu soudu (srov. : „Je-li dovolání přípustné ….) posuzovat dovolací důvody ve smyslu ustanovení , avšak ohledně dovolání dovolatele v daném případě je účelné poznamenat, ze výtky dovolatele, obsažené v dovolání, se v podstatě týkaly dovolatelem tvrzeného neúplného zjištění skutkového stavu věci a tvrzeného vadného hodnocení důkazů, které ovšem jsou podle uveřejněné judikatury soudů posuzovány (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovolacím soudem takto: „Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených taxativně v . Dovolacím důvodem nemohou být ani vady či omyly při hodnocení důkazů ( ). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, zejména tehdy, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není“.

Protože tedy u dovolání dovolatele nebyly shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle jiného ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, přikročil dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatel, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu