Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1108/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podáním ze dne 9. 5. 2002 domáhal po žalované „odstranění vad věci - oken zhotovených pro dům žalobce tak, aby se zamezilo zatékání vody okny, odstranit starý lak a provést nátěr lakem novým - základním a svrchním, vyměnit z vnitřní strany oken lišty poškozené za nové, vadné dřevo oken vyměnit za dřevo nové“. Uváděl, že se žalovanou uzavřel dne 10. 7. 1998  a 31. 8. 1998 smlouvy o zhotovení věci

na zakázku, jimiž se žalovaná zavázala zhotovit okna a provést jejich montáž do jeho domu za dohodnutou cenu. Při převzetí předmětu smlouvy dne 13. 10. 1998 vytkl žalované vady oken. Další vady vytkl písemně 8. 4. 1999, 19. 4. 1999, 24. 5. 2001

a 19. 6. 2001. Spočívaly v dodání vadných skel, při jejichž výměně byla poškozena pěnová páska, která se dostala do silikonu. U sestavy okno+balkon je ve spodní části rámu hniloba. V důsledku nefunkčnosti těsnění dochází k zatékání vody a k poškozování laku a dřeva oken. Vytýkané vady byly zjištěny znalcem P. M.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 23. ledna 2006, č. j. -24, vyzval žalobce, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady podání ze dne 9. 5. 2002 tak, že v žalobním petitu uvede, které nemovitosti a jakých oken se opravy týkají, jaké konkrétní opravy mají být u jednotlivých oken provedeny a jakým způsobem; současně jej vyzval, aby vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svá žalobní tvrzení, mimo jiné, co bylo předmětem smluv uzavřených účastníky

10. 7. 1998 a 31. 8. 1998 a jaké byly sjednány ceny díla a termíny jeho dokončení. Současně jej poučil, že nebudou-li vady žaloby ve stanovené lhůtě odstraněny, soud

ve smyslu žalobu odmítne. Žalobce na usnesení s výzvou soudu prvního stupně, které bylo doručeno jeho tehdejší právní zástupkyni JUDr. M. M. dne

9. 2. 2006, reagoval jen tak, že s poukazem na onemocnění své zástupkyně požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání o třicet dnů s tím, že v této lhůtě výzvě vyhoví. Vady  podání však odstraněny nebyly. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. března 2006, č. j. -30, podání žalobce ze dne 9. 5. 2002 pro jeho vady odmítl ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen „“) a rozhodl o nákladech řízení.  Dovodil, že žaloba vykazuje takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. listopadu 2006, č. j.

-53, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání žalobce ze dne 9. 5. 2002 potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela s názorem soudu prvního stupně, že absence označení, které nemovitosti a kterých konkrétních oken se má oprava týkat, představuje takovou vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat. Konstatoval, že bez tohoto přesného určení nemůže být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Jelikož žalobce přes výzvu a poučení uvedenou vadu žaloby bránící v pokračování v řízení neodstranil, shledal  postup soudu prvního stupně podle správným.

Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem soudů obou stupňů, které se odmítly žalobou meritorně zabývat. Je přesvědčen, že žaloba ze dne 9. 5. 2002 má všechny zákonné náležitosti a je projednatelná. Podrobně rozvádí skutkový děj, na jehož základě se domáhá  odstranění vad, odkazuje na korespondenci a smlouvy ze dne 10. 8. 1998 a 31. 8. 1998, které přiložil k žalobě. Není srozuměn s názorem odvolacího soudu, že z žaloby není patrné, které nemovitosti a kterých oken se opravy týkají. Poukazuje na znalecký posudek znalce P. M. ze dne 10. 9. 2001, který je založen ve spise, v němž se uvádí, že provedl fyzickou prohlídku rodinného domu P. P., a identifikaci dodaného sortimentu podle kupních smluv ze dne 10. 7. 1998 a 31. 8. 1998. Má zato, že ze znaleckého posudku je také zřejmé, kterých oken uvedené nemovitosti se má oprava týkat; znalec shledal, že jediné okno (přesně označené) je bez závad, a vyjádřil se k vadám oken v prvním a druhém nadzemním podlaží, k příčině jejich vzniku a ke způsobu jejich odstranění. Protože napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhl je zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,      že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a že je podle přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3

, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, nebyly žalobcem tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobce obsahově vylíčil.

Žalobce v rámci dovolacího důvodu podle ,  jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že žaloba v posuzovaném případě nemá zákonem vyžadované náležitosti. Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí () obsahovat (mimo jiné) vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem  a žalovaným (), se nazývá žalobou.

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna.

O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Napadené usnesení spočívá na závěru, že žaloba je neurčitá ve vymezení toho, čeho se žalobce domáhá (tj. žalobního petitu). Nedostatečným odvolací soud posoudil označení předmětu požadovaného plnění. Názor vyslovený odvolacím soudem je v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž žalobní petit musí být úplný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, jelikož podle nesmí, s výjimkou případů zde uvedených, účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než je navrhováno. Vymezení obsahu práv a jim odpovídajících povinností, jejichž splnění se žalobce domáhá (včetně předmětu plnění), musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Rozhodnutí, které by převzalo do výroku nepřesný, neurčitý nebo nesrozumitelný žalobní petit, by vzhledem k nebylo po materiální stránce vykonatelné a právní následky, jež žalobce zahájením řízení sledoval, by tak nenastaly (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2000, ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 210/2002, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 38/2002).

Ustanovení věty druhé vymezuje obsahové, nikoli formální náležitosti žaloby. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrné, čeho se žalobce domáhá, tudíž neznamená, že žalobce je povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Zákonem požadované náležitosti je ovšem třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možno bez jakýchkoli pochybností z textu žaloby dovodit. Požadavku zákona je učiněno zadost, označí-li žalobce v žalobě (a to v kterékoli části jejího textu, popřípadě i výslovným odkazem na její přílohu) přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena. To ovšem neznamená, že soud může za procesní stranu provádět věcnou formulaci žalobního petitu; tím by byla nepřípustně dotčena rovnost stran sporu a nestrannost soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 152/2003, již zmiňované usnesení ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/1995).

V posuzovaném případě žalobce v žalobě specifikoval nemovitost, jíž se smlouvy o zhotovení věci na zakázku týkaly, jako „jeho dům“. Vzhledem k tomu, že žalobce má v žalobě uvedeno bydliště na adrese O., a že ve smlouvách uzavřených účastníky dne 10. 7. 1998 a 31. 8. 1998 (přiložených k žalobě a na něž žalobce v žalobě odkázal), je jako místo plnění uvedeno O., lze oproti odvolacímu soudu dojít k závěru, že v žalobě (ve spojení s jejími přílohami) je nemovitost, které se požadované plnění týká, jednoznačně individualizována. V tomto ohledu tedy dovolací soud závěr odvolacího soudu o neurčitosti žaloby nesdílí. Jinak je tomu ovšem, pokud jde o uvedení údaje, kterých konkrétních oken se požadované odstranění vad jejich opravou týká. Žalobce, zastoupený advokátkou, učinil předmětem řízení nárok na odstranění vad oken zhotovených pro jeho dům. Z obsahu žaloby nelze údaj o tom, o která konkrétní okna jde, bez jakýchkoli pochybností dovodit. Žalobce sice k žalobě připojil smlouvy ze dne 10. 7. 1998, 31. 8. 1998, korespondenci účastníků a znalecký posudek znalce P. M. ze dne 10. 9. 2001, avšak ani přes výzvu soudu k upřesnění žalobního petitu neuvedl, u kterých konkrétních oken jde o odstranění jejich vad, resp. že požaduje odstranit vady u oken, jež posuzoval znalec. Za této situace nemohl soud ze svazku příloh připojených k žalobě zjišťovat, u kterých oken by snad žalobci mohlo jít o požadované odstranění vad. Pokud by tak učinil, nepřípustně by formuloval žalobní petit po věcné stránce a přesunul by na sebe procesní povinnost žalobce.

Z uvedeného je zřejmé, že se žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle

nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení; dovolací soud proto jeho dovolání zamítl ( část věty před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy úspěšné žalované nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Blanka  Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu