Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4965/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27. 8. 2004, č. j. -34, uložil prvým dvěma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 13.191,82 EUR s 4% úrokem z prodlení od 31. 12. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi nimi s tím, že ve vztahu mezi žalobcem a  třetí žalovanou bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Rozhodl tak za situace, že oba žalovaní nereagovali na usnesení ze dne 20. 4. 2004, č. j. -17, jímž jim soud uložil podle , aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřili, a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznají, ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a připojili listinné důkazy, jichž se dovolávají, popřípadě označili důkazy k prokázání svých tvrzení, a zároveň žalované poučil, že jestliže v dané lhůtě se bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle Toto usnesení spolu se žalobou bylo každému ze žalovaných (včetně třetí žalované) doručeno do vlastních rukou dne 12. 5. 2004, první a druhý žalovaný však ve stanovené lhůtě písemné vyjádření k žalobě nepodali a ani soudu nesdělili, jaký vážný důvod jim v tom brání.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2006, č. j. -78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání proti oběma žalovaným byly splněny, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. a podávají je z důvodu nesprávného právního posouzení ( ). Namítají, že odvolací soud měl zkoumat splnění předpokladů, za nichž v konkrétním případě vznikla fikce uznání nároku, tedy zejména, zda byly splněny podmínky pro vydání usnesení s výzvou podle Soudu prvního stupně vytýkají nevhodnou formu a obsah tohoto usnesení, ze kterého nevyplývá jednoznačné a srozumitelné poučení o důsledcích při naplnění fikce uznání nároku. Jednotliví žalovaní tak nebyli dostatečně a srozumitelně poučeni o následcích případné procesní pasivity, usnesení bylo shodného obsahu pro všechny žalované a ve vztahu k jednotlivým žalovaným není srozumitelné. Za situace, že k výzvě se vyjádřila třetí žalovaná a uvedla skutečnosti a důkazy zpochybňující nárok žalobce vůči všem žalovaným, odvolací soud nesprávně aplikoval ust. a Navrhli, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

V posuzovaném případě se přípustnost dovolání  řídí podle ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé namítají, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, zejména podmínky pro vydání usnesení s výzvou podle

Pro odvolací řízení platí podle ustanovení , že odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, mezi něž patří - byl-li rozsudek vydán na základě fikce uznání - i předpoklady, za nichž tato fikce vzniká. Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, nebo o věc uvedenou v , příp. zda nejde o řízení, které je podle koncentrováno ze zákona. Uznání nároku podle zakládá povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda případné dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo nikoliv. Soud vydá rozsudek pro uznání i v případě, že podle nastala za splnění podmínek odstavce 1 - 4 fikce, že žalovaný nárok uznal.

Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly u prvního i druhého žalovaného splněny, každému z nich bylo řádně doručeno usnesení, které obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a z obsahu spisu a ostatně ani z dovolání žalovaných se nepodávají žádné okolnosti, jež by bránily toto usnesení vydat. Ze žádného ustanovení nevyplývá, že by kvalifikovaná výzva k vyjádření ve smyslu ust. s řádným poučením nemohla být obsažena v jediném usnesení, byť je adresováno více žalovaným, z nichž každý je v záhlaví usnesení řádně označen. V řízení, v němž žalovaní vystupují jako samostatní společníci, činí každý z nich procesní úkony za svou osobu a rovněž vyjádření k žalobě na základě výzvy musí učinit každý sám za sebe, pokud chce odvrátit nepříznivé následky v podobě vydání rozsudku pro uznání vůči němu. Směřuje-li žaloba proti více žalovaným, nastává fikce uznání ve smyslu  vůči každému z nich samostatně a samostatně se posuzují též předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání u každého z nich.

Otázka splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání byla opakovaně Nejvyšším soudem řešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 11. 5. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. ), a proto se nemůže jednat o právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání ve smyslu ust. , odst. 3

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , a , když žalovaní nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu